Bílá místa židovské Moravy a Vídně, 90letý Gidon Lev hvězdou TikToku a kabaretiér Karel Švenk

Historie židovské Moravy a Vídně

„Hluboko ve mně pod mnoha vrstvami stále ještě žije ono šťastné příborské dítě, prvorozený syn mladičké matky, který z tohoto ovzduší, z této rodné země přijímal prvé nesmazatelné dojmy,“ napsal si krátce před smrtí jeden z nejslavnějších moravských rodáků Sigmund Freud. Právě jeho vztahu k Moravě, ale i později k Vídni se bude věnovat hlavní příspěvek na konferenci Bílá místa židovské Moravy a Vídně, kterou na 6. dubna připravil brněnský Malý Mehrin.

Na to, zda vlastně existuje něco jako moravské židovství, které by bylo nějak odlišné od toho českého, jsme se zeptali organizátorky konference, historičky Táni Klementové.

„Myslím si, že existuje určitý fenomén moravského židovství a ten vyrůstá z historického vývoje, který je odlišný oproti Čechám. Můžeme mluvit o 52 historických židovských moravských komunitách, o tom, co se s nimi dělo po emancipaci v polovině 19. století, o tom, co jsou to moravské židovské politické obce mezi lety 1850 a 1931 a proč to v Čechách není. Taky můžeme mluvit o němčině jako o určitém kulturním vlivu, který na Moravě byl daleko silnější než v Čechách,“ vysvětluje Klementová.

Jak moc byla pro moravské Židy nedaleká Vídeň důležitá, nebo bylo to i naopak, že i Morava hrála nějakou roli pro Židy z Vídně? A jak je to dnes? Podařilo se porevolučně nějak navázat na kdysi tak čilé vztahy židů z Moravy a z Vídně? Poslechněte si celý rozhovor s Táňou Klementovou, která upozorňuje na to, že zájemci o moravskou židovskou historii si budou moci celou konferenci poslechnout také ze záznamu.

Pohnutý osud Gidona Leva

Narodil se jako Peter Löw v roce 1935 v Karlových Varech. Dnes je Gidon Lev hvězdou TikToku. Přežil se svou matkou čtyři roky v Terezíně, v roce 1948 opustil Československo, nejprve se vydal do New Yorku, poté do Toronta a na konci 50. let se usadil v Izraeli. Po vydání dvou autobiografických knih se Gidon Lev s půlmilionem sledujících stal fenoménem sociálních sítí. Při jeho poslední návštěvě v Česku s ním natáčel Alexis Rosenzweig.

Gidonův otec a děda, Arnošt a Alfred Löwovi mají od předloňského roku svůj Stolpersteine před domem v Italské ulici na pražských Vinohradech. „Bylo to nesmírně dojemné, ještě více, než jsem očekával. Moje tři děti přijely až z Kalifornie, aby u toho byly. Bylo to opravdu slavnostní. A to natolik, že lidé z obecního úřadu, kteří chtěli odejít hned poté, co se ujistili, že je vše v pořádku, nakonec na celou ceremonii zůstali. Moje dcera zazpívala píseň Eli, Eli, můj syn recitoval báseň a já jsem také zpíval a vyprávěl něco z minulosti. Bylo to opravdu dojemné a jsem velmi šťastný, že jsme to udělali,“ vzpomíná Gidon Lev.

Ten právě oslavil 90. narozeniny a je pro něj stále důležité připomínat minulost a hrůzy holokaustu. Proto taky už napsal dvě knihy se svou novou partnerkou, která ho motivovala, aby svůj příběh též vyprávěl i na sociálních sítích.

„Jsme nyní aktivnější na Instagramu než na TikToku, protože Instagram byl méně antisemitský. Po 7. říjnu jsme s TikTokem na čas přestali. Začala válka v Gaze a TikTok byl tak nepříjemný, že jsme to nezvládali. Tak jsme si řekli: ,Dobře, vy se o nás nestaráte, my odejdeme.‘ Teď jsme se k TikToku vrátili, ale stále jsme velmi aktivní i na Instagramu. Moje partnerka Julie Gray to dělá zábavně. A navzdory mému věku, je mi 90 let, se mi stále daří být hravý,“ dodává Lev.

Které dvě věci pro něj byly v Terezíně nejhorší? A co by ještě rád uskutečnil? Poslechněte si celý rozhovor s karlovarským rodákem Gidonem Levem.

Terezínský kabaretiér Karel Švenk

„Měl smysl pro nečekané řešení situací a hluboko skrytý, probleskující optimismus, jenž se potýkal s potížemi, které se na něj lepily. Jeho neustálá činnost, snaha po vymanění z osudového kruhu z něho vytvořily typického terezínského hrdinu.“ Těmito slovy jednou popsala teatroložka Eva Šormová vůdčí osobnost terezínského kulturního života, kabaretiéra, skladatele a komika Karla Švenka. Od jeho smrti uplyne 1. dubna 80 let. Jeho medailon připravil Leo Pavlát.

„V Terezíně jsou s Karlem Švenkem spjata tři díla: Ztratila se menážkarta, Ať žije život a Poslední cyklista. Navzdory trýznivé skutečnosti našel způsob, jak zachovat lidskost a naději, jeho představení ulehčovala každodenní tíze, inspirovala k odvaze a víře,“ říká Pavlát.

„V paměti přeživších však nejvíce zůstal jeho Terezínský marš ze hry Ať žije život. Premiéra se uskutečnila ve sklepě na brambory v Sudetských kasárnách a refrén písně na melodii Jaroslava Ježka se pro terezínské vězně stal přímo jejich hymnou,“ dodává Pavlát a část hymny cituje:

„Všechno jde, když se chce, / za ruce se vezmeme, / navzdor kruté době humor v srdci máme, / den co den, stále jdem, / sem a tam se stěhujem / a jen ve třiceti slovech smíme psát. / Hola, zítra život začíná / a s ním se blíží čas, / kdy si sbalíme svůj raneček / a půjdem domů zas. / Všechno jde, když se chce, / za ruce se vezmeme a na troskách ghetta / budeme se smát.“

Z jaké rodiny Karel Švenk pocházel? A za jakých okolností zahynul?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.