Jak se mění literatura o šoa? Co řešil Světový sionistický kongres? A co s neoznačenými hroby?

Proměny traumatu šoa v literatuře po roce 2000

Jak se v posledních letech mění vyprávění o šoa? Jak ho ovlivňují geopolitické a společenské změny? Jak se vypořádat s tím, že přímých svědků rychle ubývá? A jak vzpomínku na šoa mění digitální technologie? To jsou otázky, které si položí účastníci konference Proměny traumatu šoa v literatuře po roce 2000. Bude se konat 5. a 6. listopadu v Olomouci. Připravilo ji Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových na Univerzitě Palackého v Olomouci. Hovořili jsme s jeho vedoucí Ivanou Cahovou.

„To téma se letos nabízelo samo. Celý rok si připomínáme 80. výročí konce druhé světové války z nejrůznějších perspektiv a holokaust, nebo možná lépe šoa, je logicky jedním z výrazných témat, kterému se v Centru judaistických studií věnujeme,“ říká Cahová a doplňuje, že záměrem je také vyzkoušet si, jak bude „fungovat propojení odborné konference s multižánrovým festivalem Dny židovské kultury Olomouc“.

Jeho 18. ročník se letos koná ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc a olomouckou židovskou obcí. „Konferenci se nám tak podařilo zpřístupnit veřejnosti a přijít může každý,“ zve Cahová.

Jak výrazně je podle ní šoa v současné literatuře zastoupeno? „V posledních letech se na pultech objevuje řada titulů, které se k tragédii holokaustu vrací, pominu-li komerční produkci tzv. pruhovaných knih s hvězdou. Máme tu zejména úspěšné autorky, jako je Alena Mornštajnová, Radka Denemarková nebo Jakuba Katalpa.“

Ty se podle Cahové soustředí na ženskou zkušenost a prožívání holokaustu. „Je zajímavé, že v případě těchto autorek, které samy rodinnou zkušenost s protižidovskými persekucemi nemají, je trauma holokaustu samo o sobě jakoby slabé. Takže protagonistky těch próz jsou doslova obtěžkané dalšími přidanými nebo návaznými traumaty, které s holokaustem jako takovým přímo nesouvisí,“ upozorňuje Cahová.

To podle ní může svědčit „o oslabování paměti šoa v souvislosti se současnými aktuálními geopolitickými otázkami a o nějaké potřebě výrazným způsobem paměť oživovat, nebo dokonce iritovat, po případě z ní také nějakým způsobem komerčně těžit.“

Cahová dále zmiňuje „nový revizionistický přístup k holokaustu jako součásti československých národních dějin, který ve své prvotině Nepatrná ztráta osamělosti z roku 2023 přinesl Petr Eli Beneš. Ten se vrací k vlastní rodinné historii a nahlíží dějiny holokaustu z perspektivy, řekli bychom, insidera, člena židovské obce.“

Konference v Olomouci je mezinárodní. Jaký o ni je v zahraničí zájem? Poslechněte si celý rozhovor s vedoucí Centra judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových na Univerzitě Palackého v Olomouci Ivanou Cahovou.

O čem jednal Světový sionistický kongres

Někdy se mu přezdívá „židovský parlament“. V Jeruzalémě se ve dnech 28. až 30. října sešli delegáti Světového sionistického kongresu, aby hovořili o zásadních otázkách židovského života v Izraeli i jinde. O tom, čemu se věnovali a proč, hovoří Jan Fingerland.

Světový sionistický kongres se schází jednou za pět let. „Byla to tedy první schůzka po masakru ze 7. října 2023, válce v Gaze i po uzavření příměří a návratu žijících rukojmí,“ říká Fingerland a dodává: „Pro židovské organizace je samozřejmě velkým tématem nárůst antisemitismu po celém světě, včetně jeho násilných projevů.“

A připomíná, že k tomu se váží i další otázky, „jako je tlak na ustavení vyšetřovací komise v Izraeli, nebo hořkost na straně těch Izraelců, kteří ve válce riskovali své životy, zatímco ultraortodoxní segment izraelské společnosti jakékoli břímě odmítal.“

„Kongres bývá nazýván židovským parlamentem, protože v nějakém smyslu sdružuje zástupce téměř všech židovských komunit v celém světě, letos z více než čtyřiceti zemí,“ vysvětluje Fingerland. Letos se konal už po třicáté deváté, poprvé ještě za předsednictví Theodora Herzla v Basileji roku 1897. „V prvním půl století se většina odehrávala ve Švýcarsku, ale třikrát se sešel také v Masarykově Československu, od začátku 50. let se schůzky konají výhradně v Jeruzalémě. Ta minulá, v roce 2020, byla ovšem kvůli COVIDu jen online,“ dodává.

Jaké další otázky kongres řešil? Jaké komunity mu dominují? A proč? Poslechněte si celý příspěvek Jana Fingerlanda.

Co s neoznačenými náhrobky

Řada Čechů v těchto dnech chodí na hřbitov, aby si připomněla své zemřelé. Ale co když jsou hroby opuštěné? To je otázka velmi důležitá v židovství. A řeší ji i společnost Matana. Ta má ve své péči mimo jiné řadu židovských hřbitovů. Jména zemřelých na neoznačených místech dohledává a vztyčuje jim nové náhrobky. Proč je to v judaismu důležité, zjišťovala Daniela Brůhová.

Upozorňuje, že za neoznačenými hrobovými místy se skrývá celá řada osobních příběhů, často s velmi smutným koncem. Kolik takových hrobů je na Novém židovském hřbitově v Praze, ví badatel Jáchym Pešata: „Těch míst, o kterých tady víme, je přibližně 1000. Je to většinou z pohřbů vypravených ve 40. letech minulého století, během druhé světové války, kdy došlo k zpřetrhání rodinných vazeb mnoha rodin a pak ta místa zůstala až do dnešních dní neoznačena.“

Jak vypadá pátrání a co je jeho cílem? „Máme obrovskou výhodu v tom, že i během válečných let fungovala v Praze Chevra kadiša, pohřební spolek, který zajišťoval pohřby zesnulých. Ten vedl pohřební knihu. Tam je detailně popsané místo, řada, číslo hrobů. Dále dohledáváme informace v matrikách, případně v Národním archivu nebo v Památníku Terezín, protože mnozí z těch pochovaných prošli právě terezínskou Malou pevností. Cílem je označit všechna tato hrobová místa,“ dodává Pešata.

Matana se pak k jednotlivým jménům snaží dohledat i jejich životní příběhy. A přispět na obnovu náhrobků může kdokoli.

„Na našich stránkách máme zveřejněný bankovní účet, v rámci kterého můžete přispívat na realizaci náhrobků, ale i opravu stávajících. Platí to, že při přispění 50 procent a výše židovská obec doplatí zbytek nákladů,“ uvádí Petra Vladařová, která v Mataně projekt neoznačených hrobů vede.

Kolik stojí sponsoring neoznačeného, teď už tedy nově označeného hrobu? A proč je tak důležité, aby každý hrob měl svůj náhrobek?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.