Jolana Voldánová - moderátorka
23. prosinec 2013
Moderátorku Jolanu Voldánovou opět po čase přivítal Jan Rosák v jeho talk show Tandem. Prozradila například, jak se těší na svou novou divadelní roli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den. Začíná Tandem, zdraví vás Jan Rosák. Už přece jenom uběhlo pár let, kdy byla hostem Tandemu, tak jsme si ji zase pozvali, abychom se dozvěděli všechny novinky z jejího života. Nedá se nic dělat, když někdo každý večer je dlouhou dobu součástí vaší domácnosti, tak na něho prostě hned tak nezapomenete. Hostem Tandemu je moderátorka Jolana Voldánová. Dobrý den.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsem rád, že jste, Jolano, přijala naše pozvání a protože jste vlastně původní profesí rozhlasačka, nepletu se, viďte?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak víte, že každý rozhovor má i svou hudební složku, takže hudbou začneme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jolana Voldánová je dnes hostem Tandemu. Je všeobecně známo, že jste opustila před časem televizní obrazovku, ale když jsem tak zmínil to, že jste původní profesí rozhlasačka, tak jste se vlastně tak trošičku obloukem do rozhlasu vrátila, viďte?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Vrátila. Jestli máte na mysli pořad, který dělám v Českém rozhlase Pardubice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ten mám na mysli.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak, tak ten se jmenuje Rande s Jolanou. A já jsem dlouho odolávala ne proto, že bych nechtěla, ale proto, že ta nabídka přišla v době, kdy jsem opravdu tedy měla hodně, hodně práce, ale možná nějaká intuice mi napověděla, že to je ten směr, kterým bych se jednou ať už právě v rádiu, anebo třeba i v televizi chtěla ubírat, takže jsem na něj nakonec kývla a musím říct, že ho dělám moc ráda, že mě moc baví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakého charakteru je ten váš pořad?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Rande s Jolanou, jak jsem říkala, se vysílá v Českém rozhlasu Pardubice a je vlastně o lidech, kteří v Pardubicích zanechali nějaký zajímavý otisk, to znamená, že buďto jsou rodáci, kteří jsou třeba architekti, stále tam žijí, nebo jsou to prostě známí pardubičtí herci, ale můžou to být samozřejmě i lidé neznámí, které nějakým způsobem objevujeme a jejichž příběh je zaznamenání hodný a potom to jsou lidi a to mě možná baví úplně nejvíc, kteří s Pardubicemi spojili jenom určitou etapu svého života. Východočeské divadlo v Pardubicích je taková líheň velmi známých dnes uznávaných herců. Prošla tam celá řada skvělých osobností a s těmi lidmi já třeba vzpomínám právě na ty jejich začátky v Pardubicích, takže točíme to buď v Pardubicích, pokud ty lidi tam jsou, anebo tady v Praze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže vy vlastně do důsledků splňujete takový ten regionální smysl toho regionálního rádia.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
No, snažím se o to, snažím se o to, co jenom síly dají.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že si to Pardubice zaslouží, to bezesporu. No, ale jak jsem říkal, opustila jste televizní obrazovku, vy jste to samozřejmě už několikrát okomentovala, nechybí vám trošku?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Víte, já se přiznám, že nechybí. Rozhodně mi nechybí zpravodajství. Já jsem si asi opravdu potřebovala udělat důkladnou pauzu. Ta pauza v tuto chvíli trvá už něco přes půl roku a já jsem čekala na tu emoci a říkala jsem si - to přeci není možné, že by mě to alespoň někde ve skrytu duše nezamrzelo nebo bych si nepoložila tu otázku - nebylo to unáhlené rozhodnutí? Překvapivě ne. Tak prostě nechybí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ani, když se díváte na zprávy, na Události, předpokládám, že se díváte?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Dívám, dívám, to víte, že se dívám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vás ...
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Já si u toho žehlím a víte, jaká to je radost, když vím, že nejsem v tom stresu, v tom studiu a že si tak sedím a žehlím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslel - víte, jaká je to radost žehlit? To fakt nevím teda.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to není zas až taková radost, u toho si právě musím něco pustit, aby mi to rychleji ubíhalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se musí trochu vykompenzovat, no, ale tak jako nezatrne vás trošičku, když slyšíte znělku?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
To jo, to samozřejmě ano, dokonce si vzpomenu na takové ty vteřiny nebo zhruba minutu těsně před tím vysíláním, vím, jaký to je stres, když tam stojíte v tom studiu a teď se vám vlastně odpočítávají ty vteřinky a vy to vidíte z té druhé strany, čekáte na tu červenou a víte, že to prostě musí začít, tak na to si pamatuji velmi dobře, ale není v tom žádný pocit jako smutku nebo nostalgie. Vůbec. Naopak musím říct, že jsem samozřejmě pozorným divákem, tím, že do té kuchyně vidím líp asi, než mnozí diváci, tak odhadnu, kde se stala chyba, která třeba není úplně viditelná, ale já ji poznám a vlastně se u toho docela dobře bavím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si vzpomínám, několik kolegů takhle, kteří v televizi dělají a nejenom zprávy, ale i pořady, které jsou přímo přenášené jaksi živě jiného charakteru, tak se mi svěřili s tím, že těsně předtím v těch vteřinách, o kterých jste mluvila, se jim najednou začne chtít na záchod.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, to je celkem běžné, ano, to je normální reakce, že vám zledovatí ruce, ale řekla bych, že pokud to děláte opravdu často a zprávy jsou denně, takže pokud je tam člověk obden, tak samozřejmě je to jiné, když to vysíláte podesáté, než když to vysíláte potisícípadesáté dejme tomu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bezesporu. Ale to, že vám jaksi tahle ta práci zadře pod kůži, tak o tom svědčí taková drobná příhoda, kterou mi vyprávěl kdysi legendární hlasatel Českého rozhlasu Jiří Valenta, který říkal, šel takhle na Slapech po pláži v plavkách a najednou z nějaké chatičky zaznělo časové znamení a když doznělo, on se podíval na hodinky a sonovním hlasem pronesl - bylo čtrnáct hodin, ježíš, co blbnu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jsem ve svém životě ještě nestihl a rád bych to napravil - to je pravidelná rubrika pro hosty, kteří jsou u nás už poněkolikáté a Jolana Voldánová je potřetí v Tandemu, co jste nestihla, co byste ráda napravila? Co byste ještě chtěla zkusit?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
To je zajímavá otázka. Já mám pocit, že jsem toho stihla strašně moc, na druhou stranu je samozřejmě spousta věcí, které jsem opravdu nestihla a které bych chtěla stihnout a já jsem si naordinovala takový rok splněných přání. Tím, že jsem odešla, že můj denní rytmus a vlastně pracovní rytmus vypadá teď úplně jinak, tak mám možná i víc času na takové ty libůstky, které mám ráda a na které ten čas nebyl. Takže jedna z těch věcí je, že si zahraju divadlo trošku malinko, vy tu společnost dobře znáte, je to Dobřichovická divadelní společnost. Oni mě oslovili, zase oslovili mě v době, kdy jsem ještě byla v televizi a já jsem říkala - heleďte, vždycky to byl můj sen, divadlo mám hrozně ráda, ráda se chodím dívat na dobrá představení, že bych si ještě někdy zahrála, no, to by mě ani ve snu nenapadlo, byť s ochotnickým souborem, nemám na to čas. A jak to tak bývá, tak ve chvíli, kdy jsem prostě s tou prací sekla, když to tak řeknu, tak jsem si říkala - no, jo, ale teď vlastně ty večery budou volnější, já bych mohla, já bych si tu radost mohla dopřát. Takže jsem naskočila do moc hezkého představení k partě skvělých herců, ochotníků, ale musím říct, že oni jsou vážně výborní, tak já teď mám jedině strach, abych jim to moc nepokazila a doufám, že nepokazím, tak to je jedna z věcí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak řekněte, v kterém představení hrajete?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
To představení se jmenuje Sladké tajemství, napsal to anglický autor Ray Cooney, dramatik, je to taková typická konverzační hra tak, jak ji umí psát hlavně Angličani. Je to velmi vtipné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to veliká legrace, veliká legrace.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste to viděl?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ale ne s vámi ale.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
No, já budu mít svoji premiéru teď, hrozně se na to těším a je to o tom, že jak jsem říkala, že mám ten rok splněných přání, tak já ani nemám jako nějakou extra obavu. Já prostě si říkám, že si to jdu užít bez ohledu na to, jak dopadne, doufám, že to nedopadne zas tak špatně, abych jim to buď pokazila anebo já byla tak mizerná, že se pak o tom bude někde psát, panebože proč nezůstala u těch zpráv. Ale i kdyby to tak bylo, tak prostě si plním jeden ze svých snů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Od toho je to ochotnické amatérské divadlo, že si tam lidé plní své sny, ke kterým se nedostali nebo k jejich splnění. Režíruje to senátor, hrají tam lidé, kteří mají svá občanská povolání.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale máte pravdu, to je soubor na vysoké úrovni.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Velmi vysoké. Já jsem se byla na to představení podívat a musím říct, že jsem byla naprosto nadšená.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jolana Voldánová se přiznala ostatně i dneska vlastně, že její touha možná i ambice kdysi byla herectví, hrát divadlo. Tak zavzpomínejte na dětství nebo útlé mládí, které herečky třeba nebo herci byli vaším idolem a vůbec, kdo byl třeba idolem vašeho dětství, jestlipak to byla třeba nějaká literární postava nebo filmová postava?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem to divadlo, nebo k divadlu jsem se dostala tak jako většina dětí přes nějaké takové ty drobné zkoušky, kdy přišla prostě dvojice lidí, kteří se zabývali dětským divadlem a hledali členy do vznikajícího souboru v rámci Lidové školy umění, tuším, že jsem byla ve třetí třídě, čili stejně stará jako je teď moje holčička, bylo mi nějakých 8, 9, měla jsem tehdy špatné sykavky, to si pamatuji, přesto jsem zaujala. Sykavky jsem pak zlepšila během hned toho prvního roku a já jsem tím opravdu začala žít, za prvé proto, že mě to bavilo, líbilo se mi číst si různé příběhy, bavilo mě ty příběhy si hrát, já mám docela bujnou fantazii, takže já jsem si to vlastně zkoušela i doma a tím jsem pak žila vlastně 10, možná 12 let, opravdu až do chvíle, než jsem odešla do Prahy, pak už samozřejmě na to nebyl čas a ten soubor se víceméně rozpadl, protože jsme byli vrstevníci, kteří se rozutekli do světa, někdo to divadlo opravdu šel dělat, ať už šel studovat divadelní akademii múzických umění nebo šel jako elév do nějakého souboru oblastního a já, u mně se to tak nějak vytratilo. Je samozřejmě pravda, že jsem do divadla chodila, vždycky si vzpomínám v těch prvních letech, jak jsem tak tiše lehce záviděla při tom potlesku, protože jsem si říkala - aha, to je ten důvod, proč vlastně se to divadlo hraje, když se to někomu líbí a někdo vás tím potleskem odmění, tak to je jedna z nejhezčích věcí, které znám, které jsem poznala vlastně i já byť v rámci divadla ochotnického anebo jako sólová recitátorka. Co se týče postav hereckých nebo filmových nebo televizních, já jsem vyrůstala v době, kdy vlastně byla ještě tehdy jedna televize, takže jsem samozřejmě měla nakoukané spoustu věcí, dodneška miluju, mám ji doma nahranou Takovou normální rodinku a všechny ty herce z tohoto báječného a podle mě nepřekonaného, dodnes nepřekonaného seriálu, nejenom s tou hereckou kreativitou, ale i s tím režijním vedením a s tím, jak to paní Vavřincová napsala, tak to, když dávají nebo když zase u toho žehlení si něco mám pustit, tak si pustím nějaký díl Takové normální rodinky, tak to musím říci, že je báječný a s tím jsem vlastně žila celé dětství a podobnými filmy, podobnými postavami a takovými těmi hereckými legendami českého nebo spíš československého filmu a televize.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Souhlasíte s tím, že kdysi bývali herci tak nějak jaksi takoví opravdovější?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, ano. Já jsem měla a poštěstilo se mi a já jsem za to velmi vděčná právě v pořadu Rande s Jolanou paní Janu Štěpánkovou, která si tehdy zahrála v Takové normální rodince a ona říkala zajímavou věc, ta opravdovost asi byla o tom, že oni opravdu hodně zkoušeli, měli na to čas a dávali si na tom záležet, nejenom herci, ale samozřejmě i pan režisér a všichni, kdo se na tom podíleli a ono to je na tom vidět.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jolana Voldánová vyjmenovala sice pár osobností nebo respektive dílo, ve kterém se ty osobnosti ocitly, ale jednu osobnost, kterou si vybrala už mimochodem před pár minutami mezi klasiky českého humoru zatím nezmínila, takže teď je na řadě, abyste vyslovila to své přání.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se mě ptal, koho bych si vybrala, tak já vlastně jsem ani nemusela moc přemýšlet, protože pro mě takovou tou nepřekonanou legendou a v podstatě nenahraditelnou, byť se říká, že každý jsme nahraditelný, ale existuje pár výjimek, u kterých si myslím, že to neplatí, že ti lidé jsou opravdu nenahraditelní a mezi ně bezpochyby patří Vladimír Menšík.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Úžasná osobnost, navíc obsáhl opravdu spoustu kategorií.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak a od těch dramatických, já miluju Hubačovy Tažné ptáky, ale když se podívám, a mám je zase doma nahrané, jeho některé Silvestry, kterými provázel, tak to je prostě nádhera, nic podobného já jsem od té doby nezažila a dokonce si myslím, že se k tomu bohužel ani nic neblíží.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mohou se u něj, od něj učit herci, komici, ale i moderátoři.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozhodně.
Vladimír MENŠÍK
--------------------
Vůbec nejpěknější Vánoce bývaly u babičky v Ivančicích, protože naše babička dovedla dát těm Vánocům takovýho ducha. Já nevím, jestli znala básničku od Erbena Hoj ty Štědrý večer, ty tajemný svátku, cože komu dobrého neseš na památku? Hospodáři štědrovku, kravám po ..., my jsme krávy neměli, takže to odpadlo tohle, ale babička skutečně šla jako díkuvzdání prostě hodila něco zelenýho králíčkům, koze, prasátkům, pak do kurníku nemohla, babička měla přesváhu trochu, tak tam hodila kus vánočky, takže slepice se klepaly do rána v koutku, že tam je tchoř, takže to byla spíš pomsta, no, a potom se babička vrátila a my jsme tenkrát se ještě, abych vám řekl pravdu, tak to byly takový společenský Vánoce, protože nás byla spousta, ne u štědrovečerního stolu, tam bychom se vůbec nevešli, ale nás bylo třeba 30, 35, ty rodiny měly spousty dětí, v domku, kde byla kuchyň a světnice a síň, ještě v podnicích se nepracovalo ani na dvě směny a my už jsme jedli na čtyři směny, poněvadž jsme neměli dost talířů, takže prvně jedly takový ty malý děti, to jsme seděli od půdy od toho poklopu na schodech až dolů, tady jsme měli polívku, tady vám visely nohy od bratrance a tak to šlo až dolů, tam stály ty už děti školou povinný, bratranci, sestřenice, sestry a tak dále a čekali na talíře, maminky byly třetí na řadě, tatínkové nijak na ty talíře nepospíchali, poněvadž ti se postili od rána, ty nám dělali na dvorku u kanálku takovou zvláštní žlutou klouzačku, no, a my jsme jedli, já si pamatuju, že já jsem jednou jedl a najednou se mně zdálo, byl jsem celej nervózní, abysme nepropásli Ježíška a tak povídám u toho jídla - nezvonil Ježíšek? A Jarek, který čekal na můj talíř, povídá - nekecej a žer. Tak jsem honem, už jsme věřili na Ježíška tenkrát, dokonce jsem měl bratrance, který do 35 let předstíral, že věří, že ty dárky dává Ježíšek, aby nám nemusel vůbec nic dát. My jsme ho jednou vzali do kůlny a tam jsme ho mlátili rozporkou, že ty dárky dáváme my a on řekl - mně mou víru nevezmete a to znamená vůbec nic na to. To bylo to krásný. Já mám hezkou vzpomínku na jedny Vánoce, kdy jsem ve svých 7 letech získal přirozenou odpor k alkoholu. To už jsem patřil mezi ty děti, který měly, byly až druhý na řadě na ty talíře, tak jsem stál u tý stěny a teď ty se s tím nějak moc, já nevím, tam mrňouskali s tím jídlem, takže mi byla dlouhá chvilka a šel jsem do kuchyně, že tam sbalím nějakou mandličku nebo nějakou rozinku a teď jsem si všiml jedný věci, my jsme kredenc neměli, babička měla jen takový jako polici na talíře a na hrníčky a ty ..., a tam stála decinka, normálnlí decinka plná bílýho vína. Už ta decinka byla nápadná, protože u nás se pije z koštovače, u vás taky, ono to má stejně deci, ale vypadá to skromnějc, /nesrozumitelné/ jako prkno potom, ale to už je jedno, tam stála ta decinka a teď já jsem byl jako dítě dost zvídavej, bylo mně 7 let, byl jsem v tý kuchyni a tam jsem viděl tu netypickou decinku plnou bílého vína a poněvadž jsem byl, jak jsem říkal, zvídavej, tak jsem prostě na to koukal a řekl jsem si - komu to pak patří asi, teď jsem viděl tatínkové, jak všichni držej koštovačky, maminky měly tam, kde připravovali ten salát, dávali tam sardelku anebo smažily rybu a tak dále a nikdo se toho nevšímal tý skleničky. Nicméně někdo šel kolem, já jsem si říkal - to bude asi majitel, zase ne. A teď já jsem byl i citově dost založený dítě, mně začalo být tý skleničky líto, já jsem si povídal - siroto jedna opuštěná tady, nikdo tě nechce, nemáš žádnýho majitele, a tak se mně jí zželelo, že jsem dal pozor, když se nikdo nedívá, tak jsem ji hvízdnul a je to zajímavý, pil jsem poprvé v životě, jak kradete, umíte to okamžitě na ex. A to byl stolní olej. To bylo něco tak hroznýho a já myslel, že to je ale víno, že takhle hnusně chutná víno, poněvadž v 7 letech se nemůžeš zeptat rodičů, jako co jsem to tady vypil za svinstvo, protože to bych byl ještě bit pod kredencem jako bych dostal pumelici od maminky, takže já jsem si začal vážit opilců v naší rodině, poněvadž jsem si říkal, co oni musej mít za silnou vůli, že ten fuj tajbl pijou v takovým množství. No, takže já jsem až v 25 letech zjistil, jak vlastně chutná víno, ale už jsem se nikdy vinařem, ač z jižní Moravy teda nestal, no.
/ Ukázka /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jolana Voldánová se přestěhovala, jestli se nepletu, před časem mimo Prahu.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bydlíte u Mladé Boleslavi.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to to místo, na to se já občas svých hostů také rád ptám, kde je vám opravdu nejlíp?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
No, mám tam domov, postavili jsme tam dům, žijeme tam už víc než 8 let, takže za těch 8 let ano, určitě se to stalo mým domovem, mám to tam ráda. Musím říct, že to tam mám ráda od jara do podzimu. Já možná tím, že jsem takové to klasické panelákové dítě, pak jsem 15 let, když jsem přišla do Prahy, tak jsem 15 let žila po různých podnájmech a pronájmech v Praze a když se mi narodilo první dítě Vojta, tak vlastně to byl takový ten zlom, kdy jsem si říkala - já asi nechci žít ve velkém městě s tím prckem. Já nemám tady pocit, že bych věděla, co s ním a kam s ním a protože, přestože panelákové dítě, tak jsem hodně času jako dítě trávila u babičky na Vysočině a na různých táborech a měla jsem pocit, že jsem spíš jakoby víc do tý přírody. No, a můj muž, kterého jsem poznala posléze, tak to má podobně, takže my jsme hledali místo, kde si postavíme dům, nebo původně jsme mysleli, že si rovnou koupíme hotový dům, to nevyšlo, a učili jsme se žít na té vesnici, ono to není jako úplně jednoduché vám řeknu, takhle v zimě, když přijedete, jedete do toho kopečku, vy to možná znáte, taky nejste vlastně z Prahy, takže taky řešíte takové ty záludnosti toho počasí a teď vám nasněží, neotevře se vám včas brána, takže já zůstanu viset uprostřed toho kopečka, nadávám, zuřím, sama sobě nadávám, že jsem tak nemožná a neschopná a já taková výborná řidička ani po těch 8 letech se prostě nedokážu na tom ledě rozjet, musím to celé zcouvat a zkouším to znova, tak to musím říct, že jsou perné chvilky, zvlášť když ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Avšak navzdory tomu.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Avšak navzdory tomu to tam mám moc ráda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já to chápu. Ovšem člověk občas mívá i takové jiné místečko, takové /nesrozumitelné/ někde, kde je mu taky dobře, je to třeba dejme tomu, třeba teď jsem si vzpomněl na Petra Novotného, který má takové místo na Krétě, kam jezdí v podstatě jako do svého druhého domova a říká, že možná se tam někdy přestěhuje. Máte nějaké takové další místo na světě?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to zvláštní, byť jsem takové místo ještě nepotkala, že bych se tam takhle ráda a intenzivně vracela. Já mám ráda moře obecně, ano, já bych si myslela, že bych uměla žít u moře, hrozně si tam odpočinu a jsem takový ten člověk, kterému bohatě stačí si sednout někde u toho moře, zírat do dálky, vypnu hlavu absolutně a vlastně to má až na mě takové meditativní účinky, tak to je fajn. Ale že bych měla konkrétní místo, kde by se mi tak zalíbilo, že bych se tam vracela, jezdila tam stále, opakovaně a třeba si uměla představit, že tam jednou budu žít, na takové jsem zatím ještě nenarazila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste ještě mladá, třeba to přijde.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Já doufám, že to přijde, protože bych byla vlastně docela vděčná, kdyby takové místo bylo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sprška záludných otázek na Jolanu Voldánovou pokračuje.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky, když jsem se vás ptal na místo, kde je vám nejlíp, tak jsem se to dozvěděl, doufám, že se teď dozvím, co byste zařídila, kdybyste měla pravomoc toho nejvyššího, prezidenta? Já jsem si dokonce přečetl v té souvislosti, že jste v podstatě osobně poznala vlastně všechny naše tři prezidenty české Havla, Klause i Zemana, tak asi tak možná ještě víc, než my všichni ostatní víte, co to obnáší. Troufla byste si na to vůbec? Takhle troufla, a chtěla byste to dělat, to je důležitější?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
No, asi nechtěla, protože si myslím, že, nejde o to, že to opravdu hodně práce, spíš jde o to, že neustále máte za zády spoustu lidí. Já si pamatuji, vlastně nejlépe jsem poznala prezidenta Havla, protože s ním jsem měla možnost být na jeho dvou, respektive třech cestách, tak tam opravdu poznáte ten protokol a poznáte veškerá ta úskalí, které s tím prezidentským úřadem souvisí. Je to trošku o tom a bojím se toho, že se na vás v takovéhle funkci nabalí spousta lidí, kteří se vás snaží nějakým způsobem využít a pokud proto nemáte dobrou intuici a cit tak, je to podle mě poměrně snadné a bohužel to i ty lidi nějakým způsobem možná i deformuje. Myslím si, že to potkalo v určité míře i Václava Havla, bezpochyby Václava Klause a bezpochyby to potkává i Miloše Zemana, takže ono není upřímně řečeno moc o co stát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale kdybyste už ...
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybych už.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Berte to jako hru, kdybyste byla prezidentkou, co byste zařídila v první chvíli? Předpokládám, že amnestie by to nebyla.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Já myslím, že amnestie by to nebyla, tu máme za sebou v bohaté míře a v široké míře. Špatně se to říká nebo vysvětluje, ale asi bych se snažila udělat něco pro lepší politickou kulturu v této zemi a vůbec obecně pro kulturu v této zemi, protože ta doba, kdy se i politici chovali slušně a dalo se jim alespoň trochu věřit, se obávám, je nenávratně pryč. Jak bych to udělala, to je otázka a jestli to není boj s větrnými mlýny, to je další otázka, ale rozhodně bych se o to pokusila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, je myslím docela symptomatické, že v podstatě všichni prezidenti zatím si tohle to vytkli jako cíl, ale jestli se jim to opravdu podařilo, to nechávám na laskavém posouzení našich posluchačů a silně pochybuji o tom, že by se to setkalo s kladnou odezvou. No, ale jinak já si myslím, že by to bylo asi to nejsprávnější a to, co tady nejvíc potřebujem asi, slušnost.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak, slušnost, která se odsud bohužel nějakým záhadným způsobem vytrácí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zítra zazvoní zvoneček, přijde Ježíšek.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
To bude krása, já se tak těším.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Těšíte se?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Jo, já mám Vánoce hrozně ráda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? A víte, že existuje čím dál tím víc lidí, se kterými se potkávám, kteří říkají - už aby to bylo za námi. Jé, Vánoce, zase bude ...
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
No, jasně je s tím spojená spousta starostí, spousta práce, co si budeme povídat, ale na druhou stranu, já teda nejradši mám tu dobu adventu, protože to je taková ta radost, kdy vezmu děti, jedem se podívat támhle na ty trhy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když se blíží ty Vánoce?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdy se blíží, kdy si o nich povídáme, vyprávíme, jedeme se podívat, třeba na Sychrově, to je kousek od nás, jsou nádherné vánoční trhy přímo na nádvoří zámku, a tam nejsou takové ty nesmysly, co tady potkáte v Praze, taková ta komerční atmosféra, tam je to opravdu velmi vlídné, velmi přátelské, hezké. Užívám si to já, užívají si to děti a když k tomu napadne sníh a na tom Sychrově, kterej je trošku výš, tam to tak bývá, že aspoň ten poprašek touhle dobou tam bývá, tak to je moc fajn, to mám ráda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že shodnem na tom, vy jste to v podstatě teď už vyslovila, i když ne naplno, že na těch Vánocích je nejkrásnější to těšení na ně.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že potom, když už je po Štědrém dni, tak je první svátek vánoční, druhý svátek vánoční, a to už v podstatě se tak jenom jí, sice se lidé navštěvují.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, je to o tom setkávání, to musím říct, že zase mám ráda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To není už tak takové voňavé ty Vánoce. Že to těšení je nejkrásnější?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Těšení je báječné. Já dokonce bych řekla, že takový ten zlom, kdy vrcholí to těšení, je na Štědrý den tak někdy po obědě, já to pozoruji na těch dětech, na tom jejich napětí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nervozita už je.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Nervozita vrcholí. A čím víc se to blíží, my většinou chodíme, teda tak jsme zavedli u nás na vsi takovou tradici, že právě vezmeme děti, vezmeme nějaký drobnosti, opravdu třeba perníčky nebo na ten způsob a obejdeme všechny naše milé sousedy a popřejeme jim hezké svátky, takže se zároveň projdeme, přijdeme domů a pak už vypuká taková lehce neurotická atmosféra, kdy ty děti se jdou jako převlékat do těch svátečních věcí, já rychle dodělávám ty přípravy kolem té štědrovečerní večeře a pro mě už to jakoby ztrácí to kouzlo. Já jsem si vždycky říkala, jak je to krásný, když přijdete k tomu stromečku a teď se to celý rozsvítí, rozzáří, ale ono to bohužel souvisí i s tím, že dokud jsou ty dětičky opravdu malinké a věří všemu, co jim nakukáte s prominutím, tak ty rozzářený očička, to je prostě nádhera.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já už tohle to mám bohužel za sebou, i když teď zase přišla vnučka, takže budem zažívat znovu, první Vánoce vlastně bude zažívat, ale my máme ještě takovou hezkou tradici, neobchází sice sousedy s perníčky, ale zato se scházíme dopoledne s takovou partou lidí a čím dál tím víc je nás, bylo už kolem 30 a máme soutěž, říkáme tomu saláting, v co nejlepším bramborovém vánočním salátu.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
To se mi hrozně líbí a já jsem se rozhodla, že u nás na vsi zavedu, protože já dělám tak výbornej salát a miluju bramborový salát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, vidíte to. A když se tam sejde, a my už jsme to nazvali i mistrovství světa, protože jsme měli už i jednoho Ukrajince, který se zúčastnil, a dokonce velice zabodoval a já zítra vlastně obhajuju loňské vítězství, takže se na to moc těším .
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Gratuluju a držím vám palce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Děkuji, ano. I když chlubím se cizím peřím, dělala ho dcera.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
To nevadí, je to v rodině, to se počítá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, Jolano, krásné Vánoce vám přeju.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Vám taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Celé rodině. Užijte si to a zase někdy u nás třeba na Tandemu. Na shledanou.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuju, bylo to milé, všem krásné Vánoce v klidu a v pohodě.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den. Začíná Tandem, zdraví vás Jan Rosák. Už přece jenom uběhlo pár let, kdy byla hostem Tandemu, tak jsme si ji zase pozvali, abychom se dozvěděli všechny novinky z jejího života. Nedá se nic dělat, když někdo každý večer je dlouhou dobu součástí vaší domácnosti, tak na něho prostě hned tak nezapomenete. Hostem Tandemu je moderátorka Jolana Voldánová. Dobrý den.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsem rád, že jste, Jolano, přijala naše pozvání a protože jste vlastně původní profesí rozhlasačka, nepletu se, viďte?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak víte, že každý rozhovor má i svou hudební složku, takže hudbou začneme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jolana Voldánová je dnes hostem Tandemu. Je všeobecně známo, že jste opustila před časem televizní obrazovku, ale když jsem tak zmínil to, že jste původní profesí rozhlasačka, tak jste se vlastně tak trošičku obloukem do rozhlasu vrátila, viďte?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Vrátila. Jestli máte na mysli pořad, který dělám v Českém rozhlase Pardubice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ten mám na mysli.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak, tak ten se jmenuje Rande s Jolanou. A já jsem dlouho odolávala ne proto, že bych nechtěla, ale proto, že ta nabídka přišla v době, kdy jsem opravdu tedy měla hodně, hodně práce, ale možná nějaká intuice mi napověděla, že to je ten směr, kterým bych se jednou ať už právě v rádiu, anebo třeba i v televizi chtěla ubírat, takže jsem na něj nakonec kývla a musím říct, že ho dělám moc ráda, že mě moc baví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakého charakteru je ten váš pořad?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Rande s Jolanou, jak jsem říkala, se vysílá v Českém rozhlasu Pardubice a je vlastně o lidech, kteří v Pardubicích zanechali nějaký zajímavý otisk, to znamená, že buďto jsou rodáci, kteří jsou třeba architekti, stále tam žijí, nebo jsou to prostě známí pardubičtí herci, ale můžou to být samozřejmě i lidé neznámí, které nějakým způsobem objevujeme a jejichž příběh je zaznamenání hodný a potom to jsou lidi a to mě možná baví úplně nejvíc, kteří s Pardubicemi spojili jenom určitou etapu svého života. Východočeské divadlo v Pardubicích je taková líheň velmi známých dnes uznávaných herců. Prošla tam celá řada skvělých osobností a s těmi lidmi já třeba vzpomínám právě na ty jejich začátky v Pardubicích, takže točíme to buď v Pardubicích, pokud ty lidi tam jsou, anebo tady v Praze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže vy vlastně do důsledků splňujete takový ten regionální smysl toho regionálního rádia.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
No, snažím se o to, snažím se o to, co jenom síly dají.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že si to Pardubice zaslouží, to bezesporu. No, ale jak jsem říkal, opustila jste televizní obrazovku, vy jste to samozřejmě už několikrát okomentovala, nechybí vám trošku?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Víte, já se přiznám, že nechybí. Rozhodně mi nechybí zpravodajství. Já jsem si asi opravdu potřebovala udělat důkladnou pauzu. Ta pauza v tuto chvíli trvá už něco přes půl roku a já jsem čekala na tu emoci a říkala jsem si - to přeci není možné, že by mě to alespoň někde ve skrytu duše nezamrzelo nebo bych si nepoložila tu otázku - nebylo to unáhlené rozhodnutí? Překvapivě ne. Tak prostě nechybí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ani, když se díváte na zprávy, na Události, předpokládám, že se díváte?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Dívám, dívám, to víte, že se dívám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vás ...
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Já si u toho žehlím a víte, jaká to je radost, když vím, že nejsem v tom stresu, v tom studiu a že si tak sedím a žehlím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslel - víte, jaká je to radost žehlit? To fakt nevím teda.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to není zas až taková radost, u toho si právě musím něco pustit, aby mi to rychleji ubíhalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se musí trochu vykompenzovat, no, ale tak jako nezatrne vás trošičku, když slyšíte znělku?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
To jo, to samozřejmě ano, dokonce si vzpomenu na takové ty vteřiny nebo zhruba minutu těsně před tím vysíláním, vím, jaký to je stres, když tam stojíte v tom studiu a teď se vám vlastně odpočítávají ty vteřinky a vy to vidíte z té druhé strany, čekáte na tu červenou a víte, že to prostě musí začít, tak na to si pamatuji velmi dobře, ale není v tom žádný pocit jako smutku nebo nostalgie. Vůbec. Naopak musím říct, že jsem samozřejmě pozorným divákem, tím, že do té kuchyně vidím líp asi, než mnozí diváci, tak odhadnu, kde se stala chyba, která třeba není úplně viditelná, ale já ji poznám a vlastně se u toho docela dobře bavím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si vzpomínám, několik kolegů takhle, kteří v televizi dělají a nejenom zprávy, ale i pořady, které jsou přímo přenášené jaksi živě jiného charakteru, tak se mi svěřili s tím, že těsně předtím v těch vteřinách, o kterých jste mluvila, se jim najednou začne chtít na záchod.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, to je celkem běžné, ano, to je normální reakce, že vám zledovatí ruce, ale řekla bych, že pokud to děláte opravdu často a zprávy jsou denně, takže pokud je tam člověk obden, tak samozřejmě je to jiné, když to vysíláte podesáté, než když to vysíláte potisícípadesáté dejme tomu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bezesporu. Ale to, že vám jaksi tahle ta práci zadře pod kůži, tak o tom svědčí taková drobná příhoda, kterou mi vyprávěl kdysi legendární hlasatel Českého rozhlasu Jiří Valenta, který říkal, šel takhle na Slapech po pláži v plavkách a najednou z nějaké chatičky zaznělo časové znamení a když doznělo, on se podíval na hodinky a sonovním hlasem pronesl - bylo čtrnáct hodin, ježíš, co blbnu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jsem ve svém životě ještě nestihl a rád bych to napravil - to je pravidelná rubrika pro hosty, kteří jsou u nás už poněkolikáté a Jolana Voldánová je potřetí v Tandemu, co jste nestihla, co byste ráda napravila? Co byste ještě chtěla zkusit?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
To je zajímavá otázka. Já mám pocit, že jsem toho stihla strašně moc, na druhou stranu je samozřejmě spousta věcí, které jsem opravdu nestihla a které bych chtěla stihnout a já jsem si naordinovala takový rok splněných přání. Tím, že jsem odešla, že můj denní rytmus a vlastně pracovní rytmus vypadá teď úplně jinak, tak mám možná i víc času na takové ty libůstky, které mám ráda a na které ten čas nebyl. Takže jedna z těch věcí je, že si zahraju divadlo trošku malinko, vy tu společnost dobře znáte, je to Dobřichovická divadelní společnost. Oni mě oslovili, zase oslovili mě v době, kdy jsem ještě byla v televizi a já jsem říkala - heleďte, vždycky to byl můj sen, divadlo mám hrozně ráda, ráda se chodím dívat na dobrá představení, že bych si ještě někdy zahrála, no, to by mě ani ve snu nenapadlo, byť s ochotnickým souborem, nemám na to čas. A jak to tak bývá, tak ve chvíli, kdy jsem prostě s tou prací sekla, když to tak řeknu, tak jsem si říkala - no, jo, ale teď vlastně ty večery budou volnější, já bych mohla, já bych si tu radost mohla dopřát. Takže jsem naskočila do moc hezkého představení k partě skvělých herců, ochotníků, ale musím říct, že oni jsou vážně výborní, tak já teď mám jedině strach, abych jim to moc nepokazila a doufám, že nepokazím, tak to je jedna z věcí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak řekněte, v kterém představení hrajete?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
To představení se jmenuje Sladké tajemství, napsal to anglický autor Ray Cooney, dramatik, je to taková typická konverzační hra tak, jak ji umí psát hlavně Angličani. Je to velmi vtipné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to veliká legrace, veliká legrace.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste to viděl?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ale ne s vámi ale.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
No, já budu mít svoji premiéru teď, hrozně se na to těším a je to o tom, že jak jsem říkala, že mám ten rok splněných přání, tak já ani nemám jako nějakou extra obavu. Já prostě si říkám, že si to jdu užít bez ohledu na to, jak dopadne, doufám, že to nedopadne zas tak špatně, abych jim to buď pokazila anebo já byla tak mizerná, že se pak o tom bude někde psát, panebože proč nezůstala u těch zpráv. Ale i kdyby to tak bylo, tak prostě si plním jeden ze svých snů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Od toho je to ochotnické amatérské divadlo, že si tam lidé plní své sny, ke kterým se nedostali nebo k jejich splnění. Režíruje to senátor, hrají tam lidé, kteří mají svá občanská povolání.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale máte pravdu, to je soubor na vysoké úrovni.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Velmi vysoké. Já jsem se byla na to představení podívat a musím říct, že jsem byla naprosto nadšená.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jolana Voldánová se přiznala ostatně i dneska vlastně, že její touha možná i ambice kdysi byla herectví, hrát divadlo. Tak zavzpomínejte na dětství nebo útlé mládí, které herečky třeba nebo herci byli vaším idolem a vůbec, kdo byl třeba idolem vašeho dětství, jestlipak to byla třeba nějaká literární postava nebo filmová postava?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem to divadlo, nebo k divadlu jsem se dostala tak jako většina dětí přes nějaké takové ty drobné zkoušky, kdy přišla prostě dvojice lidí, kteří se zabývali dětským divadlem a hledali členy do vznikajícího souboru v rámci Lidové školy umění, tuším, že jsem byla ve třetí třídě, čili stejně stará jako je teď moje holčička, bylo mi nějakých 8, 9, měla jsem tehdy špatné sykavky, to si pamatuji, přesto jsem zaujala. Sykavky jsem pak zlepšila během hned toho prvního roku a já jsem tím opravdu začala žít, za prvé proto, že mě to bavilo, líbilo se mi číst si různé příběhy, bavilo mě ty příběhy si hrát, já mám docela bujnou fantazii, takže já jsem si to vlastně zkoušela i doma a tím jsem pak žila vlastně 10, možná 12 let, opravdu až do chvíle, než jsem odešla do Prahy, pak už samozřejmě na to nebyl čas a ten soubor se víceméně rozpadl, protože jsme byli vrstevníci, kteří se rozutekli do světa, někdo to divadlo opravdu šel dělat, ať už šel studovat divadelní akademii múzických umění nebo šel jako elév do nějakého souboru oblastního a já, u mně se to tak nějak vytratilo. Je samozřejmě pravda, že jsem do divadla chodila, vždycky si vzpomínám v těch prvních letech, jak jsem tak tiše lehce záviděla při tom potlesku, protože jsem si říkala - aha, to je ten důvod, proč vlastně se to divadlo hraje, když se to někomu líbí a někdo vás tím potleskem odmění, tak to je jedna z nejhezčích věcí, které znám, které jsem poznala vlastně i já byť v rámci divadla ochotnického anebo jako sólová recitátorka. Co se týče postav hereckých nebo filmových nebo televizních, já jsem vyrůstala v době, kdy vlastně byla ještě tehdy jedna televize, takže jsem samozřejmě měla nakoukané spoustu věcí, dodneška miluju, mám ji doma nahranou Takovou normální rodinku a všechny ty herce z tohoto báječného a podle mě nepřekonaného, dodnes nepřekonaného seriálu, nejenom s tou hereckou kreativitou, ale i s tím režijním vedením a s tím, jak to paní Vavřincová napsala, tak to, když dávají nebo když zase u toho žehlení si něco mám pustit, tak si pustím nějaký díl Takové normální rodinky, tak to musím říci, že je báječný a s tím jsem vlastně žila celé dětství a podobnými filmy, podobnými postavami a takovými těmi hereckými legendami českého nebo spíš československého filmu a televize.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Souhlasíte s tím, že kdysi bývali herci tak nějak jaksi takoví opravdovější?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, ano. Já jsem měla a poštěstilo se mi a já jsem za to velmi vděčná právě v pořadu Rande s Jolanou paní Janu Štěpánkovou, která si tehdy zahrála v Takové normální rodince a ona říkala zajímavou věc, ta opravdovost asi byla o tom, že oni opravdu hodně zkoušeli, měli na to čas a dávali si na tom záležet, nejenom herci, ale samozřejmě i pan režisér a všichni, kdo se na tom podíleli a ono to je na tom vidět.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jolana Voldánová vyjmenovala sice pár osobností nebo respektive dílo, ve kterém se ty osobnosti ocitly, ale jednu osobnost, kterou si vybrala už mimochodem před pár minutami mezi klasiky českého humoru zatím nezmínila, takže teď je na řadě, abyste vyslovila to své přání.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se mě ptal, koho bych si vybrala, tak já vlastně jsem ani nemusela moc přemýšlet, protože pro mě takovou tou nepřekonanou legendou a v podstatě nenahraditelnou, byť se říká, že každý jsme nahraditelný, ale existuje pár výjimek, u kterých si myslím, že to neplatí, že ti lidé jsou opravdu nenahraditelní a mezi ně bezpochyby patří Vladimír Menšík.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Úžasná osobnost, navíc obsáhl opravdu spoustu kategorií.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak a od těch dramatických, já miluju Hubačovy Tažné ptáky, ale když se podívám, a mám je zase doma nahrané, jeho některé Silvestry, kterými provázel, tak to je prostě nádhera, nic podobného já jsem od té doby nezažila a dokonce si myslím, že se k tomu bohužel ani nic neblíží.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mohou se u něj, od něj učit herci, komici, ale i moderátoři.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozhodně.
Vladimír MENŠÍK
--------------------
Vůbec nejpěknější Vánoce bývaly u babičky v Ivančicích, protože naše babička dovedla dát těm Vánocům takovýho ducha. Já nevím, jestli znala básničku od Erbena Hoj ty Štědrý večer, ty tajemný svátku, cože komu dobrého neseš na památku? Hospodáři štědrovku, kravám po ..., my jsme krávy neměli, takže to odpadlo tohle, ale babička skutečně šla jako díkuvzdání prostě hodila něco zelenýho králíčkům, koze, prasátkům, pak do kurníku nemohla, babička měla přesváhu trochu, tak tam hodila kus vánočky, takže slepice se klepaly do rána v koutku, že tam je tchoř, takže to byla spíš pomsta, no, a potom se babička vrátila a my jsme tenkrát se ještě, abych vám řekl pravdu, tak to byly takový společenský Vánoce, protože nás byla spousta, ne u štědrovečerního stolu, tam bychom se vůbec nevešli, ale nás bylo třeba 30, 35, ty rodiny měly spousty dětí, v domku, kde byla kuchyň a světnice a síň, ještě v podnicích se nepracovalo ani na dvě směny a my už jsme jedli na čtyři směny, poněvadž jsme neměli dost talířů, takže prvně jedly takový ty malý děti, to jsme seděli od půdy od toho poklopu na schodech až dolů, tady jsme měli polívku, tady vám visely nohy od bratrance a tak to šlo až dolů, tam stály ty už děti školou povinný, bratranci, sestřenice, sestry a tak dále a čekali na talíře, maminky byly třetí na řadě, tatínkové nijak na ty talíře nepospíchali, poněvadž ti se postili od rána, ty nám dělali na dvorku u kanálku takovou zvláštní žlutou klouzačku, no, a my jsme jedli, já si pamatuju, že já jsem jednou jedl a najednou se mně zdálo, byl jsem celej nervózní, abysme nepropásli Ježíška a tak povídám u toho jídla - nezvonil Ježíšek? A Jarek, který čekal na můj talíř, povídá - nekecej a žer. Tak jsem honem, už jsme věřili na Ježíška tenkrát, dokonce jsem měl bratrance, který do 35 let předstíral, že věří, že ty dárky dává Ježíšek, aby nám nemusel vůbec nic dát. My jsme ho jednou vzali do kůlny a tam jsme ho mlátili rozporkou, že ty dárky dáváme my a on řekl - mně mou víru nevezmete a to znamená vůbec nic na to. To bylo to krásný. Já mám hezkou vzpomínku na jedny Vánoce, kdy jsem ve svých 7 letech získal přirozenou odpor k alkoholu. To už jsem patřil mezi ty děti, který měly, byly až druhý na řadě na ty talíře, tak jsem stál u tý stěny a teď ty se s tím nějak moc, já nevím, tam mrňouskali s tím jídlem, takže mi byla dlouhá chvilka a šel jsem do kuchyně, že tam sbalím nějakou mandličku nebo nějakou rozinku a teď jsem si všiml jedný věci, my jsme kredenc neměli, babička měla jen takový jako polici na talíře a na hrníčky a ty ..., a tam stála decinka, normálnlí decinka plná bílýho vína. Už ta decinka byla nápadná, protože u nás se pije z koštovače, u vás taky, ono to má stejně deci, ale vypadá to skromnějc, /nesrozumitelné/ jako prkno potom, ale to už je jedno, tam stála ta decinka a teď já jsem byl jako dítě dost zvídavej, bylo mně 7 let, byl jsem v tý kuchyni a tam jsem viděl tu netypickou decinku plnou bílého vína a poněvadž jsem byl, jak jsem říkal, zvídavej, tak jsem prostě na to koukal a řekl jsem si - komu to pak patří asi, teď jsem viděl tatínkové, jak všichni držej koštovačky, maminky měly tam, kde připravovali ten salát, dávali tam sardelku anebo smažily rybu a tak dále a nikdo se toho nevšímal tý skleničky. Nicméně někdo šel kolem, já jsem si říkal - to bude asi majitel, zase ne. A teď já jsem byl i citově dost založený dítě, mně začalo být tý skleničky líto, já jsem si povídal - siroto jedna opuštěná tady, nikdo tě nechce, nemáš žádnýho majitele, a tak se mně jí zželelo, že jsem dal pozor, když se nikdo nedívá, tak jsem ji hvízdnul a je to zajímavý, pil jsem poprvé v životě, jak kradete, umíte to okamžitě na ex. A to byl stolní olej. To bylo něco tak hroznýho a já myslel, že to je ale víno, že takhle hnusně chutná víno, poněvadž v 7 letech se nemůžeš zeptat rodičů, jako co jsem to tady vypil za svinstvo, protože to bych byl ještě bit pod kredencem jako bych dostal pumelici od maminky, takže já jsem si začal vážit opilců v naší rodině, poněvadž jsem si říkal, co oni musej mít za silnou vůli, že ten fuj tajbl pijou v takovým množství. No, takže já jsem až v 25 letech zjistil, jak vlastně chutná víno, ale už jsem se nikdy vinařem, ač z jižní Moravy teda nestal, no.
/ Ukázka /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jolana Voldánová se přestěhovala, jestli se nepletu, před časem mimo Prahu.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bydlíte u Mladé Boleslavi.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to to místo, na to se já občas svých hostů také rád ptám, kde je vám opravdu nejlíp?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
No, mám tam domov, postavili jsme tam dům, žijeme tam už víc než 8 let, takže za těch 8 let ano, určitě se to stalo mým domovem, mám to tam ráda. Musím říct, že to tam mám ráda od jara do podzimu. Já možná tím, že jsem takové to klasické panelákové dítě, pak jsem 15 let, když jsem přišla do Prahy, tak jsem 15 let žila po různých podnájmech a pronájmech v Praze a když se mi narodilo první dítě Vojta, tak vlastně to byl takový ten zlom, kdy jsem si říkala - já asi nechci žít ve velkém městě s tím prckem. Já nemám tady pocit, že bych věděla, co s ním a kam s ním a protože, přestože panelákové dítě, tak jsem hodně času jako dítě trávila u babičky na Vysočině a na různých táborech a měla jsem pocit, že jsem spíš jakoby víc do tý přírody. No, a můj muž, kterého jsem poznala posléze, tak to má podobně, takže my jsme hledali místo, kde si postavíme dům, nebo původně jsme mysleli, že si rovnou koupíme hotový dům, to nevyšlo, a učili jsme se žít na té vesnici, ono to není jako úplně jednoduché vám řeknu, takhle v zimě, když přijedete, jedete do toho kopečku, vy to možná znáte, taky nejste vlastně z Prahy, takže taky řešíte takové ty záludnosti toho počasí a teď vám nasněží, neotevře se vám včas brána, takže já zůstanu viset uprostřed toho kopečka, nadávám, zuřím, sama sobě nadávám, že jsem tak nemožná a neschopná a já taková výborná řidička ani po těch 8 letech se prostě nedokážu na tom ledě rozjet, musím to celé zcouvat a zkouším to znova, tak to musím říct, že jsou perné chvilky, zvlášť když ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Avšak navzdory tomu.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Avšak navzdory tomu to tam mám moc ráda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já to chápu. Ovšem člověk občas mívá i takové jiné místečko, takové /nesrozumitelné/ někde, kde je mu taky dobře, je to třeba dejme tomu, třeba teď jsem si vzpomněl na Petra Novotného, který má takové místo na Krétě, kam jezdí v podstatě jako do svého druhého domova a říká, že možná se tam někdy přestěhuje. Máte nějaké takové další místo na světě?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to zvláštní, byť jsem takové místo ještě nepotkala, že bych se tam takhle ráda a intenzivně vracela. Já mám ráda moře obecně, ano, já bych si myslela, že bych uměla žít u moře, hrozně si tam odpočinu a jsem takový ten člověk, kterému bohatě stačí si sednout někde u toho moře, zírat do dálky, vypnu hlavu absolutně a vlastně to má až na mě takové meditativní účinky, tak to je fajn. Ale že bych měla konkrétní místo, kde by se mi tak zalíbilo, že bych se tam vracela, jezdila tam stále, opakovaně a třeba si uměla představit, že tam jednou budu žít, na takové jsem zatím ještě nenarazila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste ještě mladá, třeba to přijde.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Já doufám, že to přijde, protože bych byla vlastně docela vděčná, kdyby takové místo bylo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sprška záludných otázek na Jolanu Voldánovou pokračuje.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky, když jsem se vás ptal na místo, kde je vám nejlíp, tak jsem se to dozvěděl, doufám, že se teď dozvím, co byste zařídila, kdybyste měla pravomoc toho nejvyššího, prezidenta? Já jsem si dokonce přečetl v té souvislosti, že jste v podstatě osobně poznala vlastně všechny naše tři prezidenty české Havla, Klause i Zemana, tak asi tak možná ještě víc, než my všichni ostatní víte, co to obnáší. Troufla byste si na to vůbec? Takhle troufla, a chtěla byste to dělat, to je důležitější?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
No, asi nechtěla, protože si myslím, že, nejde o to, že to opravdu hodně práce, spíš jde o to, že neustále máte za zády spoustu lidí. Já si pamatuji, vlastně nejlépe jsem poznala prezidenta Havla, protože s ním jsem měla možnost být na jeho dvou, respektive třech cestách, tak tam opravdu poznáte ten protokol a poznáte veškerá ta úskalí, které s tím prezidentským úřadem souvisí. Je to trošku o tom a bojím se toho, že se na vás v takovéhle funkci nabalí spousta lidí, kteří se vás snaží nějakým způsobem využít a pokud proto nemáte dobrou intuici a cit tak, je to podle mě poměrně snadné a bohužel to i ty lidi nějakým způsobem možná i deformuje. Myslím si, že to potkalo v určité míře i Václava Havla, bezpochyby Václava Klause a bezpochyby to potkává i Miloše Zemana, takže ono není upřímně řečeno moc o co stát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale kdybyste už ...
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybych už.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Berte to jako hru, kdybyste byla prezidentkou, co byste zařídila v první chvíli? Předpokládám, že amnestie by to nebyla.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Já myslím, že amnestie by to nebyla, tu máme za sebou v bohaté míře a v široké míře. Špatně se to říká nebo vysvětluje, ale asi bych se snažila udělat něco pro lepší politickou kulturu v této zemi a vůbec obecně pro kulturu v této zemi, protože ta doba, kdy se i politici chovali slušně a dalo se jim alespoň trochu věřit, se obávám, je nenávratně pryč. Jak bych to udělala, to je otázka a jestli to není boj s větrnými mlýny, to je další otázka, ale rozhodně bych se o to pokusila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, je myslím docela symptomatické, že v podstatě všichni prezidenti zatím si tohle to vytkli jako cíl, ale jestli se jim to opravdu podařilo, to nechávám na laskavém posouzení našich posluchačů a silně pochybuji o tom, že by se to setkalo s kladnou odezvou. No, ale jinak já si myslím, že by to bylo asi to nejsprávnější a to, co tady nejvíc potřebujem asi, slušnost.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak, slušnost, která se odsud bohužel nějakým záhadným způsobem vytrácí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zítra zazvoní zvoneček, přijde Ježíšek.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
To bude krása, já se tak těším.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Těšíte se?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Jo, já mám Vánoce hrozně ráda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? A víte, že existuje čím dál tím víc lidí, se kterými se potkávám, kteří říkají - už aby to bylo za námi. Jé, Vánoce, zase bude ...
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
No, jasně je s tím spojená spousta starostí, spousta práce, co si budeme povídat, ale na druhou stranu, já teda nejradši mám tu dobu adventu, protože to je taková ta radost, kdy vezmu děti, jedem se podívat támhle na ty trhy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když se blíží ty Vánoce?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdy se blíží, kdy si o nich povídáme, vyprávíme, jedeme se podívat, třeba na Sychrově, to je kousek od nás, jsou nádherné vánoční trhy přímo na nádvoří zámku, a tam nejsou takové ty nesmysly, co tady potkáte v Praze, taková ta komerční atmosféra, tam je to opravdu velmi vlídné, velmi přátelské, hezké. Užívám si to já, užívají si to děti a když k tomu napadne sníh a na tom Sychrově, kterej je trošku výš, tam to tak bývá, že aspoň ten poprašek touhle dobou tam bývá, tak to je moc fajn, to mám ráda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že shodnem na tom, vy jste to v podstatě teď už vyslovila, i když ne naplno, že na těch Vánocích je nejkrásnější to těšení na ně.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že potom, když už je po Štědrém dni, tak je první svátek vánoční, druhý svátek vánoční, a to už v podstatě se tak jenom jí, sice se lidé navštěvují.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, je to o tom setkávání, to musím říct, že zase mám ráda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To není už tak takové voňavé ty Vánoce. Že to těšení je nejkrásnější?
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Těšení je báječné. Já dokonce bych řekla, že takový ten zlom, kdy vrcholí to těšení, je na Štědrý den tak někdy po obědě, já to pozoruji na těch dětech, na tom jejich napětí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nervozita už je.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Nervozita vrcholí. A čím víc se to blíží, my většinou chodíme, teda tak jsme zavedli u nás na vsi takovou tradici, že právě vezmeme děti, vezmeme nějaký drobnosti, opravdu třeba perníčky nebo na ten způsob a obejdeme všechny naše milé sousedy a popřejeme jim hezké svátky, takže se zároveň projdeme, přijdeme domů a pak už vypuká taková lehce neurotická atmosféra, kdy ty děti se jdou jako převlékat do těch svátečních věcí, já rychle dodělávám ty přípravy kolem té štědrovečerní večeře a pro mě už to jakoby ztrácí to kouzlo. Já jsem si vždycky říkala, jak je to krásný, když přijdete k tomu stromečku a teď se to celý rozsvítí, rozzáří, ale ono to bohužel souvisí i s tím, že dokud jsou ty dětičky opravdu malinké a věří všemu, co jim nakukáte s prominutím, tak ty rozzářený očička, to je prostě nádhera.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já už tohle to mám bohužel za sebou, i když teď zase přišla vnučka, takže budem zažívat znovu, první Vánoce vlastně bude zažívat, ale my máme ještě takovou hezkou tradici, neobchází sice sousedy s perníčky, ale zato se scházíme dopoledne s takovou partou lidí a čím dál tím víc je nás, bylo už kolem 30 a máme soutěž, říkáme tomu saláting, v co nejlepším bramborovém vánočním salátu.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
To se mi hrozně líbí a já jsem se rozhodla, že u nás na vsi zavedu, protože já dělám tak výbornej salát a miluju bramborový salát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, vidíte to. A když se tam sejde, a my už jsme to nazvali i mistrovství světa, protože jsme měli už i jednoho Ukrajince, který se zúčastnil, a dokonce velice zabodoval a já zítra vlastně obhajuju loňské vítězství, takže se na to moc těším .
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Gratuluju a držím vám palce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Děkuji, ano. I když chlubím se cizím peřím, dělala ho dcera.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
To nevadí, je to v rodině, to se počítá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, Jolano, krásné Vánoce vám přeju.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Vám taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Celé rodině. Užijte si to a zase někdy u nás třeba na Tandemu. Na shledanou.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuju, bylo to milé, všem krásné Vánoce v klidu a v pohodě.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
