Přeštické prase zachráníte tím, že ho sníte!
Slogan vznikl ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, který je garantem a koordinátorem Národního programu ochrany a využití genetických zdrojů hospodářských a užitkových zvířat, ryb a včel, kam bylo zařazeno také přeštické černostrakaté prase.
Nemusí se vám to na první pohled líbit, ale je to tak: Čím více spotřebitelů masa přeštického černostrakatého prasete a dalších výrobků z něj, tím větší snaha chovatelů uspokojit poptávku a přeštíky zařadit do svého chovu. Tímto způsobem se můžete podílet na obnově populace přeštických prasat.
Maso z přeštíka
Maso přeštického černostrakatého prasete obsahuje nitrosvalový tuk. Oproti moderním plemenům, u kterých se šlechtitelé snaží dosáhnout co nejvíc libového masa, přeštické si zachovává šťavnatost a vynikající chuť vepřového. Je jemně prorostlé, jakoby mramorované, kuchaři říkají mléčné maso a zpravidla považují za výhodu, že není suché – je proto ideální na minutky, na pánev není třeba přidávat žádný tuk.
I maso z přeštíka ale pochopitelně můžete upravit jakýmkoli způsobem jako každé jiné vepřové. Nejen na venkově se dřív také hodně vařívalo na sádle, ze zabijačky tohoto prasete je vyškvařeného sádla dostatek.
Vepřové na jídelním lístku
Vyhlášená pražská šunka se dělávala pouze z masa přeštického černostrakatého, v současné době už to ale až na výjimky neplatí. Dnes kvality masa přeštického prasete oceňují mj. hosté některých luxusních hotelů a restaurací, často je vyhledáváno špičkovými kuchaři. Patrioty a příznivce pak jistě potěší, že jídlo z masa tohoto plemene bylo součástí menu Národního týmu Asociace kuchařů a cukrářů České republiky, který s ním v roce 2012 na 23. kuchařské olympiádě IKA v Německu vyhrál celkové 2. místo.
Historie plemene
Přeštické černostrakaté prase vzniklo na západě Čech ve 2. polovině 19. století křížením původního českého prasete se zahraničními plemeny. Po velkém rozšíření a věhlasu na začátku 20. století zájem o ně postupně opadal, v roce 1926 došlo navíc ke schválení nového plemenářského zákona a na jeho základě bylo do chovů zaváděno jenom prase bílé ušlechtilé. Za 2. světové války byla dokonce plemenitba přeštičáků zakázána a lidé chov udržovali tajně.
V roce 1952 bylo zahájeno zušlechťování přeštického černostrakatého, v roce 1964 bylo uznáno za samostatné plemeno, v roce 1992 vyhlášeno genetickým zdrojem. Od roku 1996 je toto plemeno chováno jako uzavřená populace. Pro přeštické černostrakaté plemeno je typická černá barva s bílým pruhem přes plecko, klopené ucho, v ideálním případě je jeho špička co nejblíže k rypáku.
Současnost
Uzavřená populace znamená, že přeštické černostrakaté prase je možné chovat pouze v čisté formě, aby zůstalo zachováno jako genetický zdroj takové, jaké je. Laicky řečeno – nelze je vylepšovat křížením s jinými plemeny. I proto přeštické prase není atraktivní pro velkochovy – není konkurenceschopné. Řada farem proto v posledních letech od jeho chovu ustoupila. A další naštěstí vydržely. V loňském roce bylo založeno občanské sdružení Klub chovatelů přeštických prasat. Jeho cílem je sdružovat chovatele a příznivce přeštíků.
Největší chovatel
Současným největším chovem přeštických prasat se může pochlubit Zemědělské družstvo Mladotice na Plzeňsku. Z celkového počtu asi 250 plemenných kusů prasnic a 40 kanců s průkazem původu v České republice jich tu mají třetinu. Mladotické družstvo ale není v chovu přeštičáků žádným nováčkem – v jeho případě se jedná o téměř čtyřicetiletou tradici, konkrétně od roku 1977. Amperor, Wiskont, Sudet, Akoga – takhle vznešené názvy mají jednotlivé linie přeštického černostrakatého prasete.
V Mladoticích jich chovají 10. Zamezuje se příbuzenské plemenitbě - selátka dědí linii po svém otci podobně jako my lidé příjmení, po tři generace zpátky se nesmí potkat stejná linie. Přeštíci se vyznačují dobrými reprodukčními a mateřskými vlastnostmi, nenáročností, přizpůsobivostí k okolnímu prostředí, klidem a odolností vůči stresu. Prokázaly to ostatně i jejich reakce na návštěvu s rozhlasovým mikrofonem...
