Profil sběratele tužek Emanuela Petráně
Sekretářka doplnila kancelářské potřeby o pár tužek s obrázky lodí a letadel. Byly hezké na pohled a tak si pan Emanuel Petráň začal kupovat a shánět další, tak se začala budovat sbírka tužek.
Podle vzoru ing. Geblera z Prahy začal sbírku uspořádávat a taky získávat další informace o historii a výrobě – dnes vám o tužkách může vyprávět hodiny. Mimochodem – zmíněný ing. Gebler má největší sbírku tužek u nás a tu druhou největší má právě pan Petráň z Mostu.
Čítá 6.570 kousků v nejrůznějších velikostech, barvách, provedeních a kvalitách, k tomu patří i krabičky, pouzdra na tuhy a samozřejmě unikáty, jak je například nejmenší tužtička – 3 cm délka a 3 mm průměr – patří k minizápisníčku a váže se k roku 1921 a Františkovým Lázním. Údajně takový zápisníček sloužil k poznamenání čísla pokoje, aby pán věděl, kde dotyčnou dámu později najít...
Plány a sny
Byla by škoda nechat jen tak ležet tak pozoruhodnou sbírku. Petráňova sbírka tento oficiální titul Pozoruhodná sbírka skutečně získala – při akci Sběratelství 2009 a snad neprozradíme rodinné tajemství, když dodáme, že manželka pana Emanuela Libuše získala od Klubu sběratelů také certifikát za toleranci, trpělivost a pochopení.
V současné době můžete podstatnou část sbírky vidět v Žatci, každou středu od 10 do 16 hodin ve Dvoře sv. Jakuba v Jakubské ulici. A snad se podaří uskutečnit i sen o muzeu české tužky. Budějovická továrna (mimochodem, podařilo se tu výrobu zachránit a obnovit, dnes se odtud tužky exportují do 68 zemí) přišla o část archivu při bombardování na konci druhé světové války, další část archivu zničily povodně, ale sběratelé by rádi pomohli a tak se snad Muzea české tužky dočkáme.
Tuhy, tužky, tužtičky
Tužka – respektive tuha – má úctyhodnou tradici. Psal se rok 1564, když bouře vyvrátila letitý dub u obce Borrowdale v Anglii a odkrylo se tak ložisko zvláštního měkkého kamene, který zanechával výraznou stopu. Začali mu říkat „plumbago“ – základ slova tvoří olovo (plumbum) a to celkem logicky, protože do té doby se na psaní používalo olověné pisátko.
Termín grafit vymyslel až roku 1779 švédský chemik Carl Wilhelm Scheele a za základ mu posloužilo řecké slovo pro psaní. Přednost tuhy – zanechávání výrazné stopy – měla ovšem i své mínus, tuha špinila kde co, a tak ji začali lidé obalovat provázkem nebo dřevem. Narodila se první tužka, jak ji v podstatě známe dodnes.
Tužka v Čechách
Důležité jméno v historii tužek je Hardtmuth – Josef Hardtmuth, majitel vídeňské továrny na keramiku, který vymyslel technologii jádra tužky a díky různým poměrům jílu, grafitového prášku, sazí a pojidel uměl vyrobit tužky různé tvrdosti. Jeho dědicové Ludvík a Karel vybudovali v roce 1848 novou továrnu na keramiku a tužky v Českých Budějovicích.
Od roku 1870 se tu už specializovali výhradně na tužky a na počátku 20. století to byla největší továrna na tužky na světě. Vlajkovou lodí budějovické tužkárny byla a vlastně stále je žlutě zbarvená tužka se značkou Koh-i-noor. Jméno zvolili Hardtmuthovi podle světově proslulého indického diamantu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
