Avigdor Karo napsal báseň o velkém pražském pogromu z roku 1389

"Zlá rána postihla z Božího usouzení
Pragu, město korunní,
5149 let po světa stvoření.
Ach, ty má ratolesti nejkrásnější, není tě již, není!

V jedno tratoliště všechna krev se slila oné doby
jarní, osmého dne našeho svátku Vykoupení.
Tak jako ty nekvašené chleby byli jsme páleni a jako
beránek obětní.
Tehdy zchvátila nás hrůza, neboť jsme zaslechli hanebná
ostouzení.

Běda dni, v němž spikli se hříšníci,
utečenci bezejmenní a blouznivci.
Vpadli k nám se zbraní smrtící
a se sekyrami jako dřevorubci…

Synkové israelští, útlí a nevinní, šíji nastavili
trýzni a mučení.
A když je přemlouvali k svému učení,
odhodlaně děli: Dokonejte dílo ničení.
Tak zmírali, Bože, tví sluhové věrní."

Těmito slovy popsal Avigdor ben Jicchak Karo, rabín, básník a lékař velký pražský pogrom z roku 1389, od něhož před šesti dny, 18. dubna, uplynulo 622 let. Elegie, z níž jsme vybrali úryvek v překladu Jiřího Langera, je podstatně delší a dodnes se čte v pražské Staronové synagoze každý rok na Den smíření.

Avigdor Karo byl svědkem pogromu, při němž mučednickou smrtí zahynul i jeho otec. Do dějin českých Židů se však Avigdor Karo nezapsal jen jednou básnickou skladbou. Byl uznávaným básníkem, který napsal řadu dalších děl, a současně jedním z prvních kabalistů, který žil na našem území.

Z všestranné Karovy tvorby se, žel, zachoval jen zlomek, který je dnes většinou uchováván v oxfordské Bodleian Library. Jedná se o několik respons, malý lexikografický slovník a texty s mystickým zaměřením. Avigdor Karo pocházel z Německa, kde se narodil někdy v první polovině 14. století, ale kdy přesně, není známo.

Proslavil se však až v Praze. Byl zde členem rabínského soudního kolegia a současně vedl vyšší náboženskou školu. Jeho znalosti byly uznávány i za hranicemi ghetta a soudí se, že snad měl i jistý vliv u dvora. Přesto se má za to, že žil ve velké chudobě.

Avigdor Karo zemřel 25. dubna 1439 – tedy právě před 562 lety. Je pochován na Starém židovském hřbitově a není bez zajímavosti, že jeho náhrobní kámen byl vůbec nejstarším zde zachovaným kamenem. Dnes ho můžeme spatřit v expozici pražského Židovského muzea v Maiselově synagoze. Text na něm začíná slovy: "Je pochován muž, který rozuměl líbezné písni…"