Bára Nesvadbová: Chceme se s Be Charity věnovat i sourozencům nemocných. Často jsou na druhé koleji

Be Charity pomáhá i jejich rodinným příslušníkům, kteří se o nemocného starají, například formou příspěvků na léčbu, rehabilitaci, na koupi zdravotnických pomůcek a materiálu. „Pro ně jsme vlastně tím nejdůležitějším, protože najednou vidí, že na tu nekonečnou práci a nonstop námahu nejsou na světě sami. A nejde jen o rodiče, jsou to i sourozenci. Velmi často vidím, že jakmile přijde do rodiny dítě s hendikepem, tak ten zdravý jde na druhou kolej, což si pochopitelně nezaslouží.“

Do budoucna si proto přeje zaměřit se s Be Charity i na pomoc sourozencům. „Ono se nějak automaticky bere, že pak někdy v budoucnu se o toho postiženého příbuzného postarají. Ale to jho takhle nemá jít dohromady s dědictvím,“ myslí si Bára Nesvadbová.

Ženy jsou často kritizovány

Sama je matka jedináčka, proto se informovala u maminek, jak je to třeba s výčitkami vůči ostatním svým dětem. „Mateřská láska nemá hranice, ale je to tak, že k někomu máte blíž, k někomu tu lásku máte zase jinačí. Výčitky svědomí jsou vůbec taková zvláštní věc, která ženy provází celým životem.“

Podle ní navíc ženy samy sebe nesmírně podceňují. „Často jsou kritizovány, jak moc jsou/nejsou s dětmi doma, jestli na tu a tu profesi nejsou moc staré/mladé, jestli nejsou moc tlusté/hubené. Nevšimla jsem si, že by někdo takto kritizoval muže. A s hodnocením toho, jak se třeba oblékáme nebo staráme o děti, se setkáváme dnes a denně. A je přece absurdní kritizovat něčí rodičovství. Myslím, že každý rodič na světě se stará o své děti tak, jak nejlíp dokáže.“

Spisovatelka pohlcená charitou

Charita jí teď zabírá spoustu času. „Na psaní vůbec nemám prostor, přitom je to pro mě nekonečná láska. Ale řekly jsme si s kolegyní Pavlínou Saudkovou, že našim dětem a aktivitám fondu dáme ještě tak rok. On potřebuje vyrůst a vyžaduje celou naši sílu. Já jsem vždycky psávala v noci, ale když každých 14 dní máme nějakou akci, tak to prostě nejde,“ přibližuje situaci.

Na kontě má 19 knížek. Její Bestiář nebo Pohádkář byly zfilmovány. Po řadě bestsellerů se vrhla i na knížky pro děti. Napsala veselé pohádky o hodném a dobromyslném retrívrovi Garpovi.

„To je asi jediná kniha, která je autobiografická. Garpíšek se mnou vyrůstal na pražských Vinohradech v garsonce, chodil se mnou do školy, do redakce, do televize, občas došel do parku a divil se, že jsou tam i jiní psi. A pak se narodila Bibiana. A to neznal, to bylo nové, ale zvládnul to. Dokonce se naučil venčit sám. Jenže pak jsem koupila dům, a to byl pro něj šok. Zvykal si snad rok a o tom ta knížka je.“

Jak se tvářil Garp, když Bára dostala od přátel kozu a kolik má aktuálně zvířat? Co bylo zlomovým momentem, kdy upozadila psaní a dala se na pomoc druhým? Pomáhá jí v tom známé jméno? A proč nemá ráda Vánoce? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.