Barrandovské skály v Praze jsou nejstarším geologickým chráněným územím u nás

2. červenec 2015
Česko – země neznámá

Národní přírodní památka Barrandovské skály se rozkládá na levém břehu Vltavy, na jihozápadním okraji Prahy. Geologicky významné území má rozlohu jedenáct a půl hektaru a dokumentuje prvohorní vývoj pražské pánve. Po francouzském inženýrovi a paleontologovi Joachimu Barrandovi dostala památka jméno necelý rok po jeho smrti, v roce 1884. Od té doby je tu také pamětní deska. Od roku 1928 nese jméno Barrandov celá jedna pražská čtvrť.

Málo se ví, že Barrande se stal celosvětové známým vědcem díky svému průzkumu geologických útvarů a zkamenělin především ve středních Čechách. „Jediné místo v Barrandovských skalách, kde se daly nalézt trilobiti, není Barrandova skála, ale lom pod terasami. Je to takový symbol, že? Barrandov – trilobit. A přitom Barrandov ve skutečnosti není žádným zvláště významným nalezištěm trilobitů,“ upřesňuje Radek Mikuláš z Geologického ústavu Akademie věd.

„Barrandova skála je zajímavá tím, že je detailně zvrásněná, jako by to byl zmačkaný papír nebo stlačený plát těsta. Odborníci se dodnes přou, proč to tak je. Jeden názor říká, že toto území, když se stalo souší, bylo při kolizi kontinentů vyvrásněno a vrstvy se takhle zprohýbaly. Konkurenční názor tvrdí, že vrstvy byly provrásněny daleko dříve. Při velkém podmořském sesuvu se možná utrhl obrovský kus a přitom se vrstvy takhle pomačkaly. I přesto, že skálu zná každý student geologie, odborníci se stále neshodli na tom, co se tam vlastně stalo,“ dodává Radek Mikuláš.

Barrandova skála - tence deskovité vápence se střídají s tmavošedými břidlicemi

Vy to zkoumat nemusíte, stačí se kochat geologickou historií starou stovky milionů let. Projít, projet na kole, bruslích nebo s kočárkem se můžete po naučné stezce pod Barrandovskými skalami. Začíná u tramvajové zastávky Hlubočepy, je dlouhá dva a půl kilometru a vede k zastávce autobusů Malá Chuchle. Má deset zastavení a provede vás pod Barrandovským mostem a pak pod skalami podél Vltavy. Na stezku navazuje další, nazvaná Chuchelský háj.

Geologové mají všechny vrstvy očíslované, usnadní to další zkoumání

Čtvrté zastavení stezky vás upozorní na kapličku Panny Marie Bolestné. Postavili ji v roce 1742 francouzští vojáci při obléhání Prahy jako prachárnu. Později sloužila jako skladiště materiálu pro dělníky v lomech. Na kapličku byla přestavěná až v roce 1847 po neštěstí v lomu.

Zastavení číslo pět vás vrátí do třicátých let minulého století. Prohlédnete si pozůstatky plaveckého bazénu Pod Barrandovem, který byl otevřen v roce 1930. Vlasta Burian tehdy vyzval Alfréda Nikodéma k závodu na100 metrů, čímž chtěl bazén zpropagovat.

Plavecký bazén pod Barrandovskými terasami byl uveden do provozu v roce 1930

Nahoře na skalách zahlédnete pak zbytky kdysi slavného a později vyhořelého Trilobit baru, kam chodívaly hvězdy stříbrného plátna. A vpravo pak vyhlášené Barrandovské terasy – dnes bohužel chátrající vyhlídkovou restauraci, kdysi obsypanou slunečníky a hosty.

<iframe src="https://www.google.com/maps/embed?pb=!1m18!1m12!1m3!1d3228.708945031423!2d14.402424322814174!3d50.0372392172214!2m3!1f0!2f0!3f0!3m2!1i1024!2i768!4f13.1!3m3!1m2!1s0x0%3A0x0!2zNTDCsDAyJzE2LjIiTiAxNMKwMjQnMTAuOSJF!5e1!3m2!1scs!2scz!4v1435829739190" width="610" height="450" frameborder="0" style="border:0" allowfullscreen></iframe>
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová