Bílá srst, černé řasy a stálý úsměv na tváři. To je samojed ze Sibiře
Samojedi jsou huňatí, bílí, usměvaví psi. Pocházejí ze Sibiře, kde pomáhali kočovným kmenům v jejich chovu sobů. Hlídali soby a strážili tábor před vlky a medvědy, starali se o děti, které zahřívali svou srstí. A v neposlední řadě fungovali jako zvonek, což jim zůstalo dodnes. Jsou to dobří hlídači.
„Podle toho, jak silná byla zima, se říkalo, že je zima dvou, tří psů, atd. Záleželo na tom, kolik psů zahřívalo jedno dítě. To je ale už možná jen pověst,“ směje se musher a chovatel ze Strakova u Litomyšle Pavel Lněnička.
Pod pojmem mushing (nebo také musherství) se skrývá jízda se psím spřežením. Psovod, který se při tomto sportu nachází na speciálních saních, se nazývá musher. Musherství má svůj původ v oblasti Antarktidy, dnes je na oblibě jako koníček. Musher má většinou osm psů, což je ideální počet na zapřažení do postroje k sáním. Nejvhodnější rasou je sibiřský husky nebo aljašský malamut.
Samojed – pes, který vás zahřeje v posteli i na saních
„Usměvavý kukuč samojeda, který má černé řasy, se vám za tu práci bohatě odmění. Hlavně ty medvědí typy vypadají jako věčně se smějící psi. A mají obrovský smysl pro humor. Jen se otočíte, pes je fuč a někde hrabe,“ směje se musher.
Sukně a kalhoty z chlupů samojedů?
Chlupy psů samojedů jsou duté a tudíž dokonale záhřevné. Podobně to mají lední medvědi nebo polární lišky. Rodina Lněničků chlupy pravidelně vyčesává a rozhodně nevyhazuje. Dají se z nich totiž upříst nitě a pletou se sukně nebo svetry, které dokonale ochrání před krutou zimou.
Samojedi línají dvakrát ročně, a podle Pavla Lněničky údržba jejich srsti není až tak náročná. Nicméně vyčesávání je nutné.
Psi chtějí vyhrávat, feny si běh užívají
Musher Pavel Lněnička trénuje psy samojedy od roku 1993. Momentálně jich má ve své chovatelské stanici Z měsíčního světla sedm. A při každé vhodné příležitosti je všechny zapřáhne do saní. I ti starší běhají, dokud je to možné. A jak je to s vůdčím psem smečky?
„Ve psím spřežení musí být jeden vůdčí pes. Někteří psi si to mezi sebou opakovaně vyříkávají. Zato fenky jsou hodné. Ty se neperou. Jen musím dát pozor na to, když se hárají. To pak psi myslí úplně na něco jiného, než na tah. Na závody ale jezdím se psy. Fenky jsou na tréninku úžasné, ale na závodě se nenechají do ničeho nutit. Jakoby říkaly, zapřáhni si psy, my nepotřebujeme vyhrávat,“ popisuje svůj život se samojedy Pavel Lněnička.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
