Bílkova vila v Praze patří k nejoriginálnějším stavbám secesní architektury
Na pražských Hradčanech stojí v sousedství Chotkových sadů Bílkova vila. Dnes byste ji schovanou za stromy možná přehlédli. Ovšem v roce 1910, kdy se začala stavět, tam nic nerostlo. A tak atypická stavba, jedna z nejoriginálnějších ukázek středoevropské secesní architektury, působila jako zjevení. Měla ráz středověké svatyně postavené z režných cihel a kamene.
Vilu s ateliérem si sochař František Bílek nechal postavit na pozemku u Mariánských hradeb podle vlastního návrhu. Využil při tom zkušenosti ze stavby svého prvního domu v rodném Chýnově o 13 let dřív. Vila je ve své podstatě spíš výtvarným dílem než architekturou.
Neobvyklý vzhled podtrhuje obloukový půdorys, který bývá popisován jako stopa kosy v obilném lánu. Vila dostala ve své době unikátní ploché zastřešení, které podpírají mohutné sloupy připomínající svazky obilí. Všudypřítomné jsou nejen prvky klasů obilného pole, ale i další detaily živé přírody, kterou Bílek ve svém díle mohutně propagoval.
Od roku 1963 spravuje Bílkovu vilu Galerií hlavního města Prahy. V nově otevřené a ve vile umístěné stálé expozici se kromě původního vybavení interiéru prezentují také Bílkova díla z jeho vrcholného tvůrčího období.
V ateliéru jsou k vidění výtvory, které Bílek zrealizoval během svého života - od raných sochařských prací ještě z dob pařížských studií z počátku 90. let 19. století až po závěrečný monumentální soubor Budoucích dobyvatelů, dokončený až ve druhé polovině 30. let 20. století.
V přízemí, v jídelně a pracovně a v části prvního patra najdete originální nábytek vytvořený podle Bílkových návrhů. Doplňují ho ukázky komorní tvorby, inspirované vlastní rodinou. Druhé patro je vyhrazeno menším doprovodným výstavám, přednáškám a promítání. V suterénu vily je umístěn archiv. Vila je návštěvníkům přístupná po celý rok. každý den kromě pondělí.
