Bílkova vila v Praze patří k nejoriginálnějším stavbám secesní architektury

16. leden 2018
Česko – země neznámá

Na pražských Hradčanech stojí v sousedství Chotkových sadů Bílkova vila. Dnes byste ji schovanou za stromy možná přehlédli. Ovšem v roce 1910, kdy se začala stavět, tam nic nerostlo. A tak atypická stavba, jedna z nejoriginálnějších ukázek středoevropské secesní architektury, působila jako zjevení. Měla ráz středověké svatyně postavené z režných cihel a kamene.

Vilu s ateliérem si sochař František Bílek nechal postavit na pozemku u Mariánských hradeb podle vlastního návrhu. Využil při tom zkušenosti ze stavby svého prvního domu v rodném Chýnově o 13 let dřív. Vila je ve své podstatě spíš výtvarným dílem než architekturou.

Neobvyklý vzhled podtrhuje obloukový půdorys, který bývá popisován jako stopa kosy v obilném lánu. Vila dostala ve své době unikátní ploché zastřešení, které podpírají mohutné sloupy připomínající svazky obilí. Všudypřítomné jsou nejen prvky klasů obilného pole, ale i další detaily živé přírody, kterou Bílek ve svém díle mohutně propagoval.

Od roku 1963 spravuje Bílkovu vilu Galerií hlavního města Prahy. V nově otevřené a ve vile umístěné stálé expozici se kromě původního vybavení interiéru prezentují také Bílkova díla z jeho vrcholného tvůrčího období.

V ateliéru jsou k vidění výtvory, které Bílek zrealizoval během svého života - od raných sochařských prací ještě z dob pařížských studií z počátku 90. let 19. století až po závěrečný monumentální soubor Budoucích dobyvatelů, dokončený až ve druhé polovině 30. let 20. století.

Jídelna připomíná sakrální prostor

V přízemí, v jídelně a pracovně a v části prvního patra najdete originální nábytek vytvořený podle Bílkových návrhů. Doplňují ho ukázky komorní tvorby, inspirované vlastní rodinou. Druhé patro je vyhrazeno menším doprovodným výstavám, přednáškám a promítání. V suterénu vily je umístěn archiv. Vila je návštěvníkům přístupná po celý rok. každý den kromě pondělí.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová