Bitva u Domažlic: Píseň Ktož sú boží bojovníci způsobila potupný útěk křižáků, kardinál dokonce ztratil svůj kardinálský klobouk
Křižácké výpravy na naše území měly za cíl „navrátit kacířské Čechy zpět do lůna církve“. V pořadí čtvrtá výprava ve znamení kříže vyvrcholila v roce 1431.
Když se Prokop Holý Veliký dozvěděl, že se k hranicím valí stotisícové vojsko, dal svolat do boje muže z celé země a vyrazil útočníkům vstříc.
Křižácká armáda začala kacířské Čechy obracet k poslušnosti a pravé víře tím, že loupila, plenila a drancovala. Když se 14. srpna Křižáci pokoušeli dobýt Domažlice, přiblížilo se k nim vojsko Prokopa Holého s počtem vojáků ani ne polovičním.
Bojištěm se rozlehla burácející píseň „Ktož sú boží bojovníci“ provázená duněním bojových vozů. Vyděšení křižáci se vzdali bez boje. Dali se na potupný útěk a hledali spásu v okolních lesích.
Kardinál Julius Cesarini prý upaloval tak zběsile, že ztratil svůj kardinálský klobouk. Podle kronikářů se „kolem nanebevzetí Panny Marie u Domažlic udál onen útěk křižáků před husity, o němž se vypráví po celém světě“.
Na bojišti zanechaný kardinálský klobouk vstoupil do dějin jako symbol triumfu nad křižáky a katolickou církví. Ještě dlouho poté byl vystavován v Praze před Týnským chrámem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
