Bohuslav Martinů se v Borové zamiloval. Synovi T. G. Masaryka se stala osudnou
O obci jménem Borová v Pardubickém kraji se říká, že je vstupní branou na Vysočinu. Leží jen 10 kilometrů od Poličky, uprostřed kopců obklopena překrásnou přírodou. Není divu, že se stala oblíbeným výletním místem už v 19. století, kdy tam jezdili známé osobnosti - třeba rodina Tomáše Garriqua Masaryka nebo hudební skladatel Bohuslav Martinů.
Borová se nachází na severní hranici Žďárských vrchů. A jsou to nejen kopce, ale vůbec celý ráz zdejší krajiny, která má jedinečné kouzlo. Borová je vyhledávaným výletním místem v podstatě už několik století. Zvláště, když byla na konci 19. století vybudována železniční trať mezi Poličkou a Svitavami. Místní lokálkou do Borové jezdívali nejen turisté, ale i řada známých osobností. Třeba spisovatelka Tereza Nováková, která do Borové umístila děj svého románu Jiří Šmatlán. Nebo rodák z nedaleké poličky Bohuslav Martinů.
Bohuslav Martinů znal Borovou odmalička. Svůj úplně první koncert, tedy veřejné vystoupení, měl v borovské hospodě U Dostálů, kde hrál coby jedenáctiletý na housle. A po studiích na pražské konzervatoři a návratu do rodné Poličky se do Borové vracel stále častěji.
Oblíbil si nejen krásné okolí, ale i rodinu evangelického faráře Čecha, člověka vzdělaného a kultivovaného, který v Borové sdružoval lidi se zájmem o kulturu a české vlastence. Mladý Bohuslav tam ale nejspíš jezdil i kvůli jedné ze dvou Čechových neteří. Lidušce dokonce složil a věnoval jednu svou polku. V Borové pak vytvořil i řadu dalších svých raných skladeb. V tamním evangelickém kostele také často a rád hrával na varhany, které v kostele zůstaly dodnes a po nedávné opravě znovu krásně hrají. Ve vedlejší evangelické faře je památce slavného hudebního skladatele věnována celá jedna místnost.
Místo dovolené T. G. Masaryka
Borovou a tamní evangelickou faru si oblíbila i rodina našeho prvního prezidenta Tomáš G. Masaryka. Sice se přesně neví, kdo mu místo doporučil, ale jisté je, že tam Masarykova rodina jezdila šest po sobě následujících letních prázdnin. A zvláště si ho oblíbil jeho nejstarší syn Herbert, který byl malířem.
Talentovaný výtvarník jezdil s oblibou do Borové malovat, tamní krajina mu zcela učarovala. Dokonce si chtěl zažádat o stipendium, aby tam mohl zůstat déle a tvořit. S oblibou chodíval třeba na nejvyšší z borovských kopců Lucký vrch a jeho malby těchto míst se dochovaly dodnes.
Herbert Masaryk ale svá největší díla již nenamaloval. V lokálce právě na cestě z Borové se nakazil od haličských uprchlíků skvrnitým tyfem a několik týdnů poté po převozu do Prahy v březnu 1915 zemřel. Sice se o něm říká, že byl statný a silný a mohl tuto zákeřnou nemoc překonat. Jenže uškodit mu mělo ještě nachlazení před odjezdem z Borové, kdy celé dny trávil na lyžích cestami po okolí a malováním ve sněhu a mrazu. Láska k Borové se mu tak stala osudnou. I Herbertu Masarykovi je v borovské faře věnována vzpomínková místnost.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Proč se piloti havarovaného letadla nesnažili problém s podvozkem řešit dle příručky, netuším, říká pilot
-
V ruské politice je řada gayů a Putin to dobře ví. Z queer lidí si ale dělá obětního beránka, říká aktivista
-
Ukrajina se kvůli Ficovým výhrůžkám obrátila na evropské úřady. Volá po dodržování pravidel
-
Pogačarův treble, Štybarovo loučení i jízda napříč Amerikou. Připomeňte si cyklistické události roku
