Březová alej Maxe Švabinského mezi Českou Třebovou a Kozlovem má vlastní paměť

Břízy pomalu končí svůj vegetační cyklus, a tak se namísto nich vysazují vedle památných stromů vzrostlé mladé stromky. Navíc má tato březová alej i svou paměť. A to díky Janě Vejdovské, která je vzdáleně spřízněná s Maxem Švabinským.

Silnice se začala stavět roku 1922. Dokončená a osazená břízami byla v roce 1926. Serpentiny vedou tři kilometry od dnešních vodáren v České Třebové až po autobusovou zastávku v Kozlově. U vodáren stojí informační cedule, kterou tam zřídil Okrašlovací spolek města České Třebové. Jméno alej dostala po slavném malíři Maxu Švabinském, který v Kozlově strávil 24 let a byl švagrem dědečka Jany Vejdovské Karla Vejrycha.

O novou silnici se zasadil právě Karel Vejrych, který v Kozlově od roku 1911 hospodařil. Proto také věděl, jak důležité je pro lidi z vesnice dostat se pohodlně do České Třebové, třeba na železniční stanici, nebo na trhy prodávat své hospodářské přebytky. Přání obyvatel původně bylo, aby silnice vedla přes obec, ale Karel Vejrych prosadil její obchvat. To se později ukázalo jako velmi prozíravé. Ani dnes místní obyvatele neruší zvýšený provoz. A i po válce, kdy tudy z okolních sudetských vesnic utíkali Němci, byli kozlovští ušetřeni mnohých neštěstí.

Začátek aleje Maxe Švabinského|foto: Víta Balcarová

Samotná stavba silnice byla velmi náročná. Bylo zapotřebí mnoha lidí, nádeníků a také lidí, kteří neměli práci a často ani domov. Bylo potřeba je hlídat a téměř denně vyplácet. To byl úkol Karla Vejrycha. Dostal pokladničku, stoleček, židličku a také revolver. A pak seděl u kasičky s pistolí v ruce a hlídal, aby se něco nestalo.

Jeho rodina je dnes nadšená, jak se město Česká Třebová stará o alej Maxe Švabinského. Vysazují tam břízky nové, protože vegetační období těchto stromů je 80 až 100 let a některé jsou už pro lidi a provoz na silnici nebezpečné. Dokonce je v létě zalévají, což Jana Vejdovská kvituje s povděkem. A pevně věří, že se kouzlo aleje Maxe Švabinského nikdy neztratí.