Býčí skála byla útočištěm už ve starší době kamenné. Bylo tam však objeveno i pohřebiště s desítkami lidských koster

Pod jeho garancí našli v jeskyni Gustav a Arnošt Felklovi v roce 1869 unikátní sošku bronzového býčka. O tři roky později zde Wankel objevil pohřebiště s desítkami lidských koster.

Většina patřila mladým ženám a dětem, jejichž těla byla po smrti či těsně před ní zmrzačena. Některým chyběly hlavy, jiným údy. Pohřbených mužů zde odpočívalo jen několik a očividně se s nimi zacházelo mnohem lépe – jejich kostry žádné stopy násilí nenesly.

Archeologové a historici se dlouho nemohli shodnout, jak nález vysvětlit. Šlo snad o pohřeb významného náčelníka kmene, se kterým se musela povinně odebrat na věčnost i celá jeho družina? Nebo zde ležela těla přepadených obchodníků s rodinami, jež zmasakrovali neznámí lupiči?

Podle nejnovějších výzkumů Býčí jeskyně dlouhé roky sloužila jako pohřebiště elit i jako obětní místo, kde se konaly rituální vraždy mladých žen, dětí a zvířat. Svůj název si Býčí skála nese už z dávných bájí a pověstí. Nalezení sošky malého býka pradávné pojmenování jen potvrdilo.