Byl fascinující, noty psal jak dopis, vzpomíná Zdeněk Zelenka na skladatele Jiřího Svobodu

8. červenec 2024

Zdeněk Zelenka na své úspěšné režisérské cestě poznal spoustu osobností. Mezi nimi byl i Jiří Svoboda, bratr Karla Svobody, kterého označil za geniálního skladatele filmové hudby.

Od úmrtí Jiřího Svobody uplyne 20 let, ale moc se o něm neví. Byl stejně jako bratr také skladatelem, ale v bulváru místo neměl. „Jirka byl nejradši ve své pracovně, nenáviděl večírky. V pracovně měl klavír a tam byl nejspokojenější. Byl problém ho dostat i na premiéru. Za celou dobu našeho přátelství a intenzivní třicetileté spolupráce s ním mám jen dvě fotky. Jednu s Jiřinou Bohdalovou někde na oslavě a jednu ze svatby, kde jsem mu šel za svědka. Jinak byl spíš skryt,“ říká Zdeněk Zelenka.

Zdeněk Zelenka, Jiřina Bohdalová a Jiří Svoboda

„K mým titulům udělal asi 35 hudeb. Na mé doporučení dělal hudbu k filmu Obecná škola. Jan Svěrák sháněl někoho, kdo by byl schopen udělat velkou širokou krásnou českou hudbu à la Dvořák a Smetana. Tak jsem mu řekl, že jediného skladatele, kterého znám, je Jirka Svoboda. Následně mu dělal hudbu i ve filmu Akumulátor.“

Všechno dokonale slyšel v hlavě

Jiří Svoboda působil jako hudební režisér a hudební aranžér. „Třeba k písni Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš dělal hudební aranže. Karel Svoboda napsal hudbu, ale rozepsání toho hudebního nápadu do třicetičlenného orchestru je práce hudebního aranžéra. A každý hudební skladatel řekne, že dobrého hudebního aranžéra by měli platit zlatem.“

Scéna z filmu Tři oříšky pro Popelku

„Bylo fascinující ho sledovat při práci. Psal noty tak, jako my píšeme dopis. Já měl piano, ale to ani neotevřel. Podepřel si hlavu a psal. Všechno dokonale slyšel v hlavě. Byl v tom poctivej, než by ho to napadlo blbě, tak radši nepsal vůbec. Čekal, až ho napadne to, co je zapotřebí. Dělali jsme různé žánry, třeba film Čarovné dědictví, Lakomce, pohádky jako Nesmrtelnou tetu nebo komedii Brouk v hlavě. Takže to byl jeden z nejgeniálnějších filmových skladatelů,“ myslí si režisér.

Filmová hudba je speciální disciplína

Alex Mynářová a Zdeněk Zelenka

Jiří Svoboda byl klasik zvyklý psát přesně podle zadání režiséra. „To už se dnes moc nedělá. Dneska je skladatelem každý, kdo má počítač. Je spousta šikovných lidí dneska, ale já poznám dobrého skladatelem u filmu podle toho, jestli umí ta hudba sdělovat emoce. Filmová hudba má jiné požadavky. Je skládaná na střihy, na sekvence, na změně nálad v reále. Takže ty hudby, co dneska slýchávám, tak slyším, že skladatel je počítačově obratný. Ono to připomíná leccos, ale vidím, že není domluvený s režisérem. Prostě něco mi k tomu zahraj. Filmová hudba není o tom, že se k tomu pustí rádio.“

Když se řekne Jiří Svoboda, každý muzikant ví, o kom je řeč. A s velkou úctou. „Dokonce Mirka Spáčilová (obávaná filmová kritička – pozn. red.) napsala, že zemřel genius filmové hudby,“ uzavírá Zdeněk Zelenka.

Měl možnost spolupracovat s oběma bratry. V čem se zásadně lišili a jaký měli vztah? Poslechněte si v pořadu Alex a host.

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.