Byt, kde ožívají vzpomínky. Sochaře Olbrama Zoubka připomíná v Litomyšli osobní výstava
V litomyšlském bytě sochaře Olbrama Zoubka ožívá osobní příběh, který dalece přesahuje rámec klasické galerijní prezentace. Výstava s názvem Můj tati O. vznikla u příležitosti stého výročí umělcova narození a její autorkou je jeho dcera Eva Zoubková. Ta proměnila rodinný prostor v intimní kroniku vztahů, vzpomínek i každodennosti, kterou Zoubkova tvorba odrážela.
Nejde přitom o běžnou expozici. Návštěvník vstupuje přímo do bytu, kde sochař strávil část života, a prochází místnostmi uspořádanými podle témat. Od rodiny přes uměleckou tvorbu až po období sametové revoluce. Klíčovou roli hraje rozsáhlá korespondence. Čtyři tisíce dopisů, které Olbram Zoubek napsal své ženě a dceři. Právě útržky z těchto psaní tvoří páteř celé výstavy a odhalují nejen jeho pracovní nasazení, ale i politické a osobní okolnosti doby.
Výstava nabízí jedinečný pohled na umělce, který byl od roku 1974 „rozkročený“ mezi Prahou a Litomyšlí. „Po sejmutí posmrtné masky Jana Palacha jeho život výrazně ovlivnily politické restrikce. Nesměl prodávat a vystavovat svá díla, účastnit se soutěží, a právě v roce 1974 přijal práci na restaurování sgrafit na litomyšlském zámku. Práce, která měla být původně na čtyři roky, se protáhla na sedmnáct let,“ vysvětluje Eva Zoubková. Místo klasických popisek čtou návštěvníci výstavy úryvky dopisů na stěnách, nahlížejí do rodinných fotografií nebo sledují, jak se osobní život prolínal s tvorbou.
Důležitým prvkem je také samotná forma návštěvy. Prohlídky probíhají v menších skupinách s výkladem autorky Evy Zoubkové, která dodává exponátům osobní kontext. Zároveň je nutné si návštěvu předem rezervovat prostřednictvím oficiálního webu výstavy.
Proměna zámeckého sklepení
Projekt Můj tati O. je součástí širšího připomenutí Zoubkova jubilea v Litomyšli. Před bytem vznikla Trvalá vzpomínka na Olbrama Zoubka. Není to pamětní deska v klasickém stylu, ale vytvořené kukátko s modrým sklíčkem, doplněné o Zoubkův oblíbený citát: „Byl bych šťasten, kdybych mohl sobě i jiným připomenout, že obloha nad mraky je vždy modrá.“
V souvislosti se sochařovým výročím prošla proměnou i stálá expozice jeho soch v zámeckém sklepení. Návštěvníci zde nově uvidí instalaci s modernizovaným osvětlením, doplněnou o stély s umělcovými myšlenkami. Přibyly také dvě nové sochy, Jana Palacha a Jana Zajíce, situované symbolicky u Srdce Václava Havla. Autorem změn je scénograf David Bazika, který prostoru vtiskl soudobější a zároveň citlivě interpretovaný výraz.
Výstava Můj tati O. je zatím v plánu do poloviny srpna, vzhledem k velkému zájmu se ale zvažuje její prodloužení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
