Čas letí jako bláznivý. Jak ho lidé v průběhu staletí měřili, ukazuje Národní technické muzeum

Když se ukázala potřeba měřit čas i v noci, vytvořil si člověk hodiny ohňové, pískové nebo vodní. Čas tak ukazovala například délka svíčky, která odhořela, písek, který se přesypal, nebo voda, která otvorem vytekla z nádoby.

Národní technické muzeum v Praze, ve kterém najdete i expozici Měření času|foto: Jolana Nováková

„Potom, když lidé na přelomu 12. a 13. století zkonstruovali první mechanické hodiny, oscilátorem v nich byl lihýř. Časovou jednotku pak skládali z jednotlivých kmitů lihýře. Později, když objevili vlastnosti kyvadla a pro přenosné hodiny zkonstruovali setrvačku (setrvačník, opatřený pružinou, která ho vrací zpátky), jednotkou byl jeden kyv toho kyvadla,“ dodává Radko Kynčl.

Hodina vznikla historicky, postupným dělením času. Vědělo se, kolik kyvů kyvadla musí do jedné hodiny být. Záleželo na tom, jaké kyvadlo se použilo. Pokud bylo metr dlouhé, kyv trval jednu vteřinu. Kyvů do hodiny musel být odpovídající počet. A podle toho musely být upraveny převody v hodinách.

Čínské doutnákové hodiny|foto: Jolana Nováková

Později vznikly hodiny elektronické, a nakonec ty nejmodernější - atomové, které jsou k vidění v expozici Astronomie Národního technického muzea.

V expozici Měření času si prohlédnete hodinky kapesní, interiérové nebo velké věžní hodiny. Obdivovat můžete hodinky ve tvaru kytary, hodinky umístěné v prstenu, v náramku, ale i hodiny sluneční, vodní, ohňové a přesýpací, o kterých už byla řeč. Expozice zachycuje rozvoj domácího hodinářství od dob vlády Lucemburků. Nechybí ruční hodinářské nářadí a pomůcky.