Česká brána v Bělé pod Bezdězem přežila řadu bojů. Kvůli ohňům ale zčervenala

Hradby vyrostly kolem celého města a dosahovaly výšky až osmi metrů. Obyvatelé mohli používat celkem čtyři vstupní brány. Českou bránou se jezdilo ke Mšenu a Mělníku, kde se mluvilo česky. Německou bránou k Bezdězu, kde žilo české, ale německy hovořící obyvatelstvo. Směrem na Prahu se jezdilo bránou Dolení neboli Pražskou, někdy také nazývanou Podzámecká. Byla totiž přímo pod bělským zámkem. Na severní straně se nacházela brána Kuřivodská. A malou brankou v hradbách přímo u kláštera se chodilo dolů pod město pro vodu.

Do dnešních dnů se ze zmíněných čtyř bran dochovala pouze Česká brána, která byla na rovině. Očekávalo se, že bude muset nejčastěji odrážet útoky, získala proto bytelnější a důmyslnější konstrukci. Hradba je u ní dvojitá s parkánem a příkopem, příkop je dnes zasypaný. Za ním uvidíte předbraní s padacím mostem (po něm zbyly jen dřevěné kladky) a první bránou. Následuje prostor parkánu a hlavní brána, opatřená kdysi hřebenem a vraty.

Brána, předbraní a samotná Česká brána nestály v rovině, ale šikmo proti sobě. Šlo o ochranu proti dělostřelbě. Asymetrie ale zároveň ztěžovala průjezd povozům. Ostění vrat proto chránily ve spodní části široké obrubníky, které částečně pomáhaly bránit nehodám. Dodnes jsou na nich patrné vyryté rýhy od vozů neobratných formanů.

Obrubníky měly ochraňovat zdi věže před poškozením od povozů|foto: Markéta Vejvodová

Bránu ovšem neničili jen nešikovní „řidiči“. Její mohutné zdi jsou ještě dnes na mnoha místech zčervenalé, což je přímý důsledek bojů. Když zde hořelo, žlutý pískovec žárem zčervenal.