Česká brána v Bělé pod Bezdězem přežila řadu bojů. Kvůli ohňům ale zčervenala
Bělá pod Bezdězem se nachází na samotné severní hranici Středočeského kraje. Ve středověku byla úzce propojená s hradem Bezdězem a jako centrum bezdězského panství patřila pod přímou správu panovníka. O významu dodnes svědčí rozlehlé náměstí a dochované zbytky hradeb. Opevnění města bylo na svou dobu mimořádně důmyslné.
Hradby vyrostly kolem celého města a dosahovaly výšky až osmi metrů. Obyvatelé mohli používat celkem čtyři vstupní brány. Českou bránou se jezdilo ke Mšenu a Mělníku, kde se mluvilo česky. Německou bránou k Bezdězu, kde žilo české, ale německy hovořící obyvatelstvo. Směrem na Prahu se jezdilo bránou Dolení neboli Pražskou, někdy také nazývanou Podzámecká. Byla totiž přímo pod bělským zámkem. Na severní straně se nacházela brána Kuřivodská. A malou brankou v hradbách přímo u kláštera se chodilo dolů pod město pro vodu.
Do dnešních dnů se ze zmíněných čtyř bran dochovala pouze Česká brána, která byla na rovině. Očekávalo se, že bude muset nejčastěji odrážet útoky, získala proto bytelnější a důmyslnější konstrukci. Hradba je u ní dvojitá s parkánem a příkopem, příkop je dnes zasypaný. Za ním uvidíte předbraní s padacím mostem (po něm zbyly jen dřevěné kladky) a první bránou. Následuje prostor parkánu a hlavní brána, opatřená kdysi hřebenem a vraty.
Brána, předbraní a samotná Česká brána nestály v rovině, ale šikmo proti sobě. Šlo o ochranu proti dělostřelbě. Asymetrie ale zároveň ztěžovala průjezd povozům. Ostění vrat proto chránily ve spodní části široké obrubníky, které částečně pomáhaly bránit nehodám. Dodnes jsou na nich patrné vyryté rýhy od vozů neobratných formanů.
Bránu ovšem neničili jen nešikovní „řidiči“. Její mohutné zdi jsou ještě dnes na mnoha místech zčervenalé, což je přímý důsledek bojů. Když zde hořelo, žlutý pískovec žárem zčervenal.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Turek nedorazí na jednání s prezidentem Pavlem. Omluvil se ze zdravotních důvodů
-
Maminko, budu tě milovat, i když jsi ve vězení, řekla jí dcerka. Odsouzená popisuje, jak se nezbaví strachu
-
Rusko financuje svou válku africkým zlatem. Nebojí se pro něj i vraždit
-
Prouza: Cena másla klesá, protože zlevňují energie a mléko. Výrok o rozmražených zásobách je pomluva








