Česko-polská válka o Těšínsko: Drsné fámy zkomplikovaly česko-polské vztahy na několik desetiletí

Když v roce 1918 skončila první světová válka a habsburská monarchie se rozpadla na nové národní státy, pro Československo tím boje neskončily.

Československé jednotky pod vedením podplukovníka Šnejdárka zaútočily na Polskem obsazenou část bohatého Těšínska, aby ve sporném území zabránily volbám a odvodům místních mužů do polské armády. Jejich postup nakonec zastavil až nátlak spojenců. Výsledkem této sedmidenní války bylo stanovení nové demarkační čáry, která zvětšila československé území.

Ohledně války nebylo československé vedení jednotné, nastal jeden z řídkých sporů mezi prezidentem Masarykem a Edvardem Benešem, hlavním československým vyjednavačem na Pařížské mírové konferenci. Masaryk ozbrojený vstup na Těšínsko podporoval. Beneš naopak.

V bojích padlo méně než 150 vojáků obou stran, ty se navzájem obviňovaly z krutostí. Poláci nařkli československé vojáky, že bratrovi polského generála Hallera údajně vypíchali oči, což ale česká strana popřela. Český tisk naopak psal o údajných zvěrstvech ze strany polských civilistů, kteří padlému českému legionáři odřezali nos, uši a genitálie. Tyto fámy pak zkomplikovaly česko-polské vztahy na mnoho desetiletí.

Spustit audio