Chce rozdávat smích. Nic jiného neumím, tvrdí Antonín Procházka
Víte, jakému českému herci, dramatikovi, scenáristovi a režisérovi se přezdívá Plzeňský Moliér? Jde o autora 15 divadelních her Antonína Procházku, který píše převážně komediální záležitosti. Chce totiž diváky v první řadě pobavit. A také si myslí, že je schopnost rozesmát jeho jediný talent.
Dvaašedesátiletý Antonín Procházka píše o prostých lidech a jejich každodenních problémech. Zaujímá v nich polohu outsidera, někdy nešikovného, zakomplexovaného, nespokojeného se svým životem, ale vždycky sympatického. Rád si ho zahraje sám. Jeho publikum ho oceňuje jako autora i herce. Nemá rád manažery, soukromé televize a soudy, obdivuje Woodyho Allena a jeho tvorbu. Z autorského hlediska s ním někdy prý udrží krok i celé dějství. Začínal situačními komediemi, ale v posledních letech paroduje také náš současný způsob života.
„Zhruba jednou za čtrnáct dní dostávám dopis z nějakého ochotnického spolku, že mají zájem o moji hru. Dělá mi to radost, dělají to pro své potěšení,“ říká Procházka.
Inspirace je všude kolem
Samotné psaní prý Procházkovi trvá zhruba měsíc, předtím si ale hru dává dlouho dohromady v hlavě. Inspiraci čerpá okolo sebe, někde si něco přečte nebo mu nápad vnukne nějaká odposlechnutá historka.
Vystudoval střední ekonomickou školu v Uherském Hradišti, následně pražskou DAMU, kterou zakončil absolutoriem v roce 1977 rolí Klubka ve Snu noci svatojánské. Jako herec i režisér hostuje na mnoha českých divadelních scénách, mimo jiné i v pražském Národním divadle. Stojí však za režií české verze muzikálu Mamma Mia!, Addams family nebo nově připravovaného rodinného muzikálu Ať žijí duchové.
„Tatínek byl nejen dirigent, on i skládal. Na jeho kontě jsou jak rozverné operety, tak i mše. Toto nadání jsem bohužel nezdědil. Jsem vděčný za múzickou eustachovu trubici. Jelikož jsem vyrůstal uprostřed neustálých příprav na nějaká operní či operetní představení, nemohl jsem z počátku činohru – tedy divadlo, kde není orchestr – ani vystát.“
Od Amadea k panicovi Hrmovi
Přestože jeho filmové a televizní role nelze označit za příliš výrazné, divadelních her má na svém kontě velké množství.
„Rád vzpomínám na roli Amadea v Shafferově hře. Stál jsem na prknech plzeňského divadla proti svému partnerovi René Přibilovi, který hrál Salieriho, dlouhých osm let a nepřestalo mě to bavit, což je u mě rarita. Jsou na divadle postavy, které člověk před sebou těžce hrne. Ale tady díky výbornému textu, režii Oty Ševčíka a souhře dalších šťastných okolností jsem měl, jestli to tak můžu říct, pocit naprosté lehkosti. Také mě bavil panic Hrma v Ostře sledovaných vlacích. Moje parketa byli i různí sluhové, jako ten Dvou pánů nebo v Národním divadle Pedrolino v Zeyerově Staré historii. Vlastně můžu mluvit o štěstí, že těch rolí, co mě lezly na nervy, bylo podstatně méně.“
O jeho úspěšném divadelnictví svědčí i opakované moderování slavnostního vyhlašování prestižních divadelních cen Thálie: „Když sledujeme předávání podobných cen v zámoří, celý večer vypadá jinak. Hlediště vytváří moderátorovi rovnocenné publikum – diváci hrají s ním. U nás je to jiné.“
Poslechněte si celý rozhovor s Antonínem ProcházkouVíce z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
