Cholerový hřbitov u Kojetína na Hané dnes připomíná už jen dřevěný kříž

Kříž se nachází na okraji lesa vlevo od polní cesty vedoucí z Kojetína na západ. Byl vztyčen patrně již v době založení zdejšího hřbitova, po roce 1831. Od té doby byl mnohokrát obnoven a jeho současná podoba pochází z roku 2010.

Samotný lesík už však dávno nedává poznat, že se jedná o pohřebiště. Hustá džungle je přístupná pouze po jediné pěšince, která ale umožňuje projít celý remízek. Kromě krásného výhledu na severní výběžky Chřibů na druhé straně lesíku však už nic na polohu jednotlivých hrobů neupozorňuje.

Zprávy z dvacátých let minulého století hovoří o tom, že místo bylo pietně upraveno, obehnáno keříky a na místě hrobů, do nichž bylo mnohdy pohřbíváno více těl najednou, byly vysazeny třešně. Jejich kmeny jsou však už dávno minulostí.

Kříž označuje někdejší cholerový hřbitov. Přehlédnout jej není problém|foto: Miroslav Kobza

Oběti cholery nestačil místní hřbitov pojmout

A proč nebyly oběti cholery, která v Kojetíně vypukla v roce 1831, pohřbeny na místním hřbitově? Kojetínský hřbitov se v té době nacházel vedle farního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Na jeho místě je dnes malý parčík a podle jeho velikosti si příchozí může udělat obrázek o tom, jak stísněné poměry na hřbitově panovaly. Podle některých zpráv již v roce 1792, kdy vypukl ve městě mor, hřbitov nestačil pojmout množství zemřelých a již tehdy bylo vytipováno pohřebiště v lesíku západně od vesnice.

Když vypukla cholera, bylo obětí ještě mnohem víc. Podle kusých kronikářských zpráv podlehlo nemoci v Kojetíně a okolí na 300 lidí. Tím se městská a církevní správa ocitla ve stejné situaci jako při moru, a tak hledala podobné řešení. Staré morové pohřebiště bylo opět upraveno a oběti nemoci byly pohřbívány tam. Tím se nakažené těla dostala z okruhu města a snad toto opatření pomohlo i k rychlému ústupu nákazy.

Jen pár desítek městrů od hřbitova je jeden ze dvou kojetínských rybníků, který sem láká výletníky|foto: Miroslav Kobza

Patrně nepřímým, nicméně možným vyústěním cholerové zkázy, bylo rozhodnutí města vybudovat v roce 1832 v Kojetíně nový hřbitov. Díky tomu byly oběti z předcházejícího roku poslední, které spočinuly na hřbitůvku v polích. Další cholerové pohřby už probíhaly na novém hřbitově.

Další cholerovou nákazu zavlekli do Kojetína vojáci

Týkalo se to i poslední epidemie cholery, která město zasáhla v souvislosti s průchody vosk při prusko-rakouské válce v roce 1866. Sběratelka místních pohádek a pověstí, stařenka Gardavská o tom píše: „Šli jsme z Hrubé a od Tovačova bylo slyšet střelbu. Zanedlouho vjela olomouckou branou švadrona Prušáků s napraženými píkami. Pak vmašírovali jejich „muzikanti“, bubnovali a pískali jako krysaři a hned chtěli jídlo a pití. Homole cukru sekali bajonety a namáčeli je do okurkové vody a tak to s odpuštěním žrali. Donesli sem choleru, nakazilo se i moc našich lidí. Šlo to tuze rychle. Sedlák nakládal na vůz, najednou zčernal, svalil se a bylo po něm.“ Oficiální prameny potvrzují 30 obětí cholery mezi vojáky a 108 mrtvých mezi civilisty.

Nápis na kříži mluví jasně|foto: Miroslav Kobza

I když se nákaza objevila ve městě i později, naštěstí nikdy nedosáhla takových rozměrů jako v 19. století. Cholerový hřbitov v polích za městem je dnes důkazem toho, jak těžký byl život i na relativně bohaté Hané, když kraj zasáhla neviditelná smrt roznášená mikroorganismy.