Co nabídnou Lanzmannovské dny? Začne Sukot. A nezmeškejte výstavu Poselství parochetů

Lanzmannovské dny a výzvy dneška

O holokaustu se dlouhá léta příliš nemluvilo. Jeden z milníků, které ticho prolomily, bylo devítihodinové dokudrama Šoa od francouzského režiséra, spisovatele a scénáristy Clauda Lanzmanna z roku 1985. Přehlídku jeho dalších filmů chystá od 22. do 30. září nakladatelství Prostor, Francouzský institut a Židovské muzeum v Praze. Co všechno Lanzmannovské dny nabídnou, prozradil rusista a překladatel z ruštiny a francouzštiny Jan Machonin.

Akce nabídne šest méně známých Lanzmannových snímků, z nichž hned tři přímo souvisí s českým prostředím a Terezínem. Mezi nimi je například Poslední z nespravedlivých o Benjaminu Murmelsteinovi. „To je taková kontroverzní, ale přitom velmi charismatická osobnost. Film je především o tom, zda a nakolik je možné spolupracovat se zlem pro dobro věci. Ale i o tom, že Murmelsteinovi i mnozí další vězni terezínského ghetta přežili v podstatě díky jeho brilantní inteligenci,“ říká Machonin.

Další snímek Živý, který šel okolo je o zástupci Červeného kříže Mauricce Rosselovi. Ten navštívil Terezín v roce 1944, kdy z něj nacisté udělali „potěmkinovo ghetto“.

K uspořádání přehlídky vedla překladatele Jana Machonina práce na režisérových pamětech Patagonský zajíc. „Knihu jsem se rozhodl přeložit krátce před vypuknutím války na Ukrajině. Možná proto, že mi došlo, že výzvy našeho století nejsou o nic méně palčivé než toho dvacátého. A ta Lanzmannova suma zkušeností nám může být poučením,“ přibližuje Jan Machonin.

Etrog není jen ovoce

Vypadá jako citrón, ale není to citrón, co je to? Řeč je o žlutém citrusovém plodu, který se nazývá etrog. Ten hraje důležitou roli při slavení Svátku stánků. Sukot letos začíná večer 25. září. Proč k jeho oslavě patří právě etrog, přibližuje ve svém příspěvku Leo Pavlát.

Poselství parochetů ve vile Stiassni

A jestlipak víte, co je to parochet? Toto hebrejské slovo označuje tradiční oponu, která v synagoze chrání svitky Tóry. Nezaměnitelným rukopisem je uchopila výtvarnice Iva Vodrážková. Do konce září svých deset pestrobarevných látkových děl vystavuje v brněnské vile Stiassni. Tamní vernisáž výstavy Poselství parochetů navštívila během festivalu ŠTETL FEST také Martina Pouchlá.

Soubor textilních artefaktů původně vznikal pro konkrétní synagogy zdevastované nacistickým či komunistickým režimem. Autorka při práci využila obnošené šaty a nejrůznější ústřižky látek, čímž vytvořila působivou metaforu diaspory i hledání ztraceného spojení.

„Její babička zemřela v Osvětimi a ona se rozhodla uctít nejen své předky, ale i samotnou židovskou kulturu. Symbol vyzdvižení je symbolem živé kultury, obnovuje se tím paměť a energie místa,“ vysvětluje autorčin manžel Miroslav Vodrážka. Vzniklé koláže tak intuitivně propojují staré příběhy se současností.

Jaký vztah měl Claude Lanzmann k českému prostředí?

Proč je etrog důležitý pro svátek Sukot?

A jak vnímají parochety Ivy Vodrážkové děti?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.