Co řeší evropské reformní komunity? Přečtěte si Židovské hrdinky. A oslavíme Jom Jerušalajim

Jak navázat na tradici českého reformního judaismu

Jak propojit starobylé židovské tradice s životem v současném světě? To je otázka, kterou se snaží vyřešit jeden z hlavních proudů židovství, takzvaný progresivní, nebo také reformní judaismus. Reformní Židy ze 170 komunit ze 17 zemí na našem kontinentě sdružuje Evropská unie progresivního judaismu. Její členkou se nyní stala předsedkyně pražské komunity Ec chajim Anna Nosková.

„Jsem zvolenou reprezentantkou, děje se to vždycky na základě voleb, měli jsme tam i v předchozích letech za Českou republiku nějaké reprezentanty a teď mám tu čest být tou osobou já,“ říká Nosková.

Ta v Evropské unie progresivního judaismu zastupuje všechny progresivní komunity z Česka, kterých je dokonce několik. 

„Myslím si, že míra relevance reformního judaismu v České republice je poměrně specifická, protože tento směr má u nás velmi hluboké kořeny. Například Španělská synagoga byla už v roce 1868 otevřena jako reformní a sloužila takto do druhé světové války. Bohuževšechno bylo vymýceno tragédií šoa a následným komunismem. Teď se snažíme znova budovat tu infrastrukturu,“ pokračuje Nosková a dodává:

„Velmi důležitým specifikem v českém prostředí je, že zde žije hodně lidí, kteří mají židovské kořeny a postupně nachází cestu k židovství zpět.“

Jaké problémy a výzvy evropské reformní komunity řeší? A čem je podle Noskové důležitý život v komunitě? Poslechněte si celý rozhovor.

Kdo jsou židovské hrdinky

Více než stovku žen z nejrůznějších dob, ze všech koutů světa, sekulární i hluboce věřící, vědkyně, političky, umělkyně, aktivistky nebo matky představuje nová kniha Židovské hrdinky. Její české vydání představily na veletrhu Svět knihy přímo švédské autorky Joanna Rubin Dranger a Karin Brygger. Natáčela s nimi Jana Boršková.

„Chtěly jsme, aby kniha vyšla teď, když je na vzestupu antisemitismus. Chceme také rozbít stereotypy a nabídnout inkluzivní přístup, chceme, aby mladí Židé nebojovali se svou židovskou identitou, ale přijali ji,“ vysvětluje Karin Brigger.

„Je tam několik hrdinek, které jsou méně známé, ale velmi zajímavé. Autorky ale píšou i o velmi známých postavách, jako je Marylin Monroe a Elizabeth Taylor. O nich možná v Čechách neví každý čtenář, že jsou také nějakým způsobem spojeny s židovským osudem,“ doplňuje Pavlína Šulcová, ředitelka Centra paměti a dialogu Bubny, které knihy vydalo.

„Od knihy si slibuji, že vzbudí pozitivní zájem, že naboří stereotypy a ukáže židovskou identitu v nějakém pozitivním obraze,“ dodává Šulcová.

A jak prožívá svou židovskou identitu Joanna Rubin Dranger? Poslechněte si celý příspěvek.

Synagoga s pamětí Jeruzaléma

Jedno z nejstarších trvale osídlených měst, pro hned několik náboženství svaté město nebo také město mnoha paradoxů, kde se mísí staré a moderní i sakrální a sekulární. A dokonce město, které má svůj vlastní svátek, Jom Jerušalajim, Den Jeruzaléma. Ten připomíná jeho sjednocení během šestidenní války v červnu 1967 a letos připadá na 26. května. Pokračuje Leo Pavlát.

„Když jsem ještě za minulého režimu v roce 1983 překládal pro sebe a přátele dopis synovi, přičítaný věhlasnému rabínu Nachmanovi, netušil jsem, že přesně o 40 let později budu moci v Jeruzalémě vstoupit do synagogy, která ponese jeho jméno. Jedna stavba – a přitom skrývá dějiny, které od středověku prošly městem poeticky zvaným srdce světa,“ říká Pavlát.

„Synagoga Ramban skrytá v kamenné uličce jako nenápadný řadový domek otvírá svůj skromný interiér až po projití úzkou chodbou; jedna malá studovna, stejně malá ženská sekce na konci nevelkého hlavního sálu, uvnitř prosté lavice. Tak neokázalá, zato doslova pulsující při bohoslužbě, je dnes hlavní synagoga jeruzalémské židovské čtvrti,“ dodává Pavlát.

Jakou minulost za sebou synagoga Ramban má?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.