Co říkají Židé o křesťanství, „svatá“ židovská rodina roku 1938 a návod na dobrý život

27. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Svitek Tóry, místo původu neznámé, 19. století

Jak se Židé dívají na křesťany? Byla v Praze před válkou nějaká „svatá“ židovská rodina? A jak žít dobrý život?

Židé o křesťanech

Znáte tu, jak se malý Moricek ptá tatínka: „Tatí, a my si taky kupujeme k Vánocům dárky?“ Tatínek říká: „Ne, Moricku, my je prodáváme.“

To je jedna z mnoha anekdot na adresu židovsko-křesťanských vztahů. Ty někdy bývaly docela složité, ale po druhé světové válce se začaly rychle lepšit a mnohé církve vydaly dokumenty, ve kterých se distancovaly od antijudaismu v křesťanském učení. Židovskou odpovědí bylo prohlášení Dabru emet – hebrejsky Mluvte pravdu, které bylo zveřejněno před dvaceti lety. S religionistou Pavlem Hoškem natáčela Daniela Brůhová.

Dokument Dabru emet odstartoval novou kapitolu ve vztazích mezi Židy a křesťany. „Je na něm pozoruhodné, že to je velmi vstřícné vyjádření několika stovek rabínů a učenců. Židovští představitelé říkají: Vnímáme, že křesťané v posledních 50 letech zásadně přehodnotili své postoje k Židům a k židovství, a chtěli bychom podobně vstřícně odpovědět. To jistě znamená hojení bolestných ran minulosti těch nešťastných podob vztahů mezi Židy a křesťany,“ vysvětluje Hošek. Ty byly poznamenané bolestí a nedůvěrou, které přinesla staletí antisemitského nepřátelství právě také ze strany křesťanů.

Dokument Dabru emet podle Pavla Hoška také přispěl k prohloubení vnitrožidovské debaty o křesťanství: „Když jsme před pěti lety připomínali 50. výročí deklarace 2. vatikánského koncilu Nostra aetate, tak v odpovědi ortodoxní rabíni zveřejnili dokument Konat vůli nebeského otce, kde se vyjadřují velmi podobně jako před 20 lety Dabru emet a kde partnerství a spolupráci mezi křesťany a Židy ve společném díle pro Boží království považují za model vztahů ukazujících směrem do budoucna.“

„V židovsko-křesťanském rozhovoru je tak dnes i díky těmto dokumentům mnohem více důvěry a přátelství a hledání možností praktické spolupráce,“ uzavírá Pavel Hošek.

„Svatá“ pražská židovská rodina

Sancta Familia, tedy Svatá rodina. Tak se jmenuje knížečka, kterou pro své rodiče k Vánocům 1938 napsali a namalovali bratři Tomáš a Martin Welsovi. Zachycují v ní každodenní život své rodiny v Praze na konci 30. let 20. století.

Krátce nato Welsovi jako Židy zastihla okupace a poté, co nezískali vízum do Spojených států, byla skoro celá rodina zavražděna v Osvětimi. Přežil pouze Tomáš, kterému se podařilo uprchnout do Anglie.

Knihu Sancta familia v původní úpravě bratří Welsových nyní vydalo nakladatelství Triáda. Doslov napsal rozhlasový dokumentarista David Vaughan, s nímž natáčela Terezie Jirásková.

Rukopis knihy má stejně jako rodina Welsových velmi pohnutý osud. Po válce se ho podařilo Tomášovi odvézt do Británie. Tam spolu s dalšími cennostmi z rodinného archivu ležel v krabici až do 80. let. Když chtěl Tomáš poprvé svým dětem vyprávět o tragické rodinné historii, dostal mrtvici a již nikdy nepromluvil.

Název Sancta Familia vyjadřuje zkratkou rodinné vztahy: „Když mají dobrou náladu, mají se moc rádi, a někdy se hádají tak, že by se roztrhli. Rodina, jak má být.“ Kniha popisuje scénky z každodenního života pražské předválečné středostavovské rodiny. Čeština se prolíná s němčinou, nechybí ale ani angličtina nebo francouzština. Každá scéna je navíc ilustrovaná kresbami mladšího z bratrů, Martina. „Kniha je výtvarně velmi pěkná,“ říká David Vaughan.

A co je na knize to nejcennější? „Dát na papír nesmírně autentický popis života v té době, je to krásná a zároveň i smutná kombinace věcí, že prožíváme ten jejich svět spolu s nimi, ale zároveň víme, co se stalo,“ dodává David Vaughan.

Židovské zásady mravnosti

Židé si už několik tisíciletí kladou otázku, jak prožít dobrý život. Etice proto velkou pozornost věnuje hebrejská Bible stejně jako Talmud i pozdější spisy. V druhé polovině 19. století otázku mravního života prohloubilo hnutí Musar, inspirované dílem Israela Lipkina Salantera.

Musar znamená hebrejsky „mravnost“, „sebekázeň“ a rabín Salanter, který žil v letech 1810–1883 v Litvě, ve Francii a v Německu, založil pro zkoumání těchto otázek zvláštní studovny. „Jeho dílo se přitom dá shrnout do 13 principů, jejichž kultivaci se má každý člověk věnovat,“ říká Leo Pavlát. Je to pravdomluvnost, horlivost, úcta, píle, klid, vlídnost, čistota, trpělivost, život v řádu, pokora, nebo spravedlivost, šetrnost a mlčení.  

„Popis ctností z pera rabína Israela Salantera doplňuje 13 zásad víry židovského středověkého učence Moše ben Maimona. Zatímco ten formuloval principy židovského pojetí Boha a víry, rabín Salanter se obrátil k lidskému nitru, k hledání cest, jak se Bohu přiblížit. Víra a mravnost tak představují dvě určující zásady judaismu,“ uzavírá Leo Pavlát.

Magazín o židovském životě moderuje Tomáš Töpfer.

autoři: Tvůrčí skupina publicistiky - náboženské vysílání , Leo Pavlát
Spustit audio