Bedřich|Dobrý ráno miluju takový ty svěří zimní bouřky kdy se pročistí vzduch
Zdenál z Lelekovic|Krásnou adventní noc všem spřízněným duším.
Mám jednu bouři meteorologickou. Bylo to v osmdesátých letech a byli jsme na jednom z čundrů, kterých jsem zažil nespočet. Šli jsme Oravu a navečer se začali dívat po nějakém místě na spaní. Došli jsme k obrovskému smrku, kde to vypadalo velice pěkně. Už to vypadalo, že rozbijeme tábor tady, ale přestože to na nějakou bouřku nevypadalo, někdo prohlasil, co že by udělali Rychlé šípy. A tak jsme se raději přesunuli asi o 200 metrů zpět. Nebudu to protahovat, samozřejmě asi ve tři ráno pravá horská bouřka. A v tom nejlepším obrovská rána. Ráno, jak jsme došli k onomu smrku, nám bylo jasné, že jsme udělali moc dobře. Ze smrku zbyla obrovská hromada ohořelých třísek. Jednu jsem si tehdy odnesl s sebou. Ještě ji mám doma schovanou :-)
Jirka|Dobrý večer Chtěl bych se podělit o tom jak mě bouřka zachránila od velkého od velkého maléru,
Zjara jsem pokácel 3 suché švestky , které jsem osekal na větve a těch malých větviček bylo velmi hodně tak jsem se rozhodl větve spálit na zahradě. Aby to jsem měl brzo hotová , tak jsem udělal 3 hranice, které jsem zapálil večer jsem zbylé ohništé zalil vodou a přehodil mokrým listím. v noci mě zbudil velký vítr Tak jsem se šel podívat proč je takové světlo ztrnul jsem hrůzou , protože světlo bylo z mých 3 hranic , které vítr rozfoukal k obloze se neslo tisíce žhavých větviček a vítr je odnášel na vedlejší pole a k lesu. Co jsem bezradně stál bezradně. A vtom okamžiku se zablesklo součatně z ránou a v tom okamžiku přišel déšť ,ale jako když obrátíte konev vody a ohnivá smršť okamžitě ustala. Vody bylo strašně moc a já v té bouři jsem stál a byl jsem v té chvíli nejšťasnější.Byl konec možného maléru. Ještě jednou zdravím noční linku
.
Mirka z Vancouveru|Pozdrav Vsem nespacum a redactorum. U nas ve Vancouveru je bourka tak mozna jednou do roka,ale ja zazila bourku prepychovou v Turecku mezi ostrovy a nato na Bosphoru v Istanbulu.
Tam tenkrat snad ani neprselo tam skutecne selila voda v proudech a chvilema i do stran no neco bajecneho. Bylo to jako ve filmu, turiste zalezli do kajut a prisli o vsechnu tu neobycejnou nadheru. Dalsi bourku mezi Torontem a Montrealem a to jsem se tedy modlila, prestoze , letadlo padalo a zvedalo se, to uz moc uzasne nebylo.A lidem dobre nebylo uz vubec!!!! Vsem Vam posilam vanocni pozdravy a dobrou noc .
Jana|Moje kamarádka milovala západy slunce, bouřky a podobně, vytáhla foťák a dělala si jakože unikátní záběry. Já jsem jí říkala, že naše stařenka vždycky říkávala, že blesky se nefotí, že to se Pán Bůh nazlobí. No a jednou to přišlo, blesky se blýskaly na obloze, ona si vylezla do okna v prvním patře na schodišti a jak chtěla zmáčknout fotoaparát, tak jí ujela noha, sletěla po schodech dolů, příšerně se potloukla a navíc si zlomila nohu v patě a v nártu. Půl roku nechodila, měla nohu sešroubovanou, pak dlouho rehabilitace, no, snímek blesků se jí nevyplatil. Přeji všem pěkný zážitkový večer.
Dana|Dobrý večer všem. Mně se vloni v zimě podařilo zažít něco, pro co nemám vůbec vysvětlení. Jela jsem autem mezi dvěma vesnicemi, bylo to v prosinci a svítilo slunce. Najednou jsem najela do sněhové závěje na silnici a přitom to bylo jako bych najela do bílé zdi, kolem mne padal šíleně moc sníh, zuřila sněhová bouře, že nebylo vidět vůbec na krok, naštěstí přede mnou žádné auto nejelo, tak jsem to opravdu dvacítkou projela, trvalo to tak půl kilometru, najednou jsem z toho sněhu vyjela, zase byla úplně suchá silnice a svítilo slunce. Zastavila jsem na okraji a musela se vydýchat, už tam stála asi tři auta a všichni jsme nevěřícně zírali, co se nám stalo. Já jsem si opravdu myslela, že se mi to jenom zdálo, bylo to nepříjemné a velice nebezpečné.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR P.BORKU A POSL.N .L.VÉLKOU METEOROLOGICKOU BOUŘKU ZAŽILI NAŠI RODIČE,KDYŽ NÁM UHODIL BLESK DO STODOLY A VNI VŠECHNO ZHOŘELO,SLÁMA,MLÁTIČKA,EL.MOTOR A ZŮSTALY JENOM STĚNY,Z TĚCHTO STĚN JSEM POUŽIL CIHLY NA NÁŠ DŮM,TOTO SE STALO TAK V ŠEDESÁTYCH LETECH.V SOUČASTNÝCH LETECH TAM SYN UDĚLÁL PĚKNOU ZAHRADU. JINAK V MÉ RODINĚ SE ŽÁDNÉ BOUŘE NEVEDOU.ZDRAVÍM JANIČKU Z JIRKOVA ,KTERÁ MÁ ZÍTRA NAROZENINY,TAK JI PŘEJU HLAVNĚ ZDRAVÍČKO,A OSTATNÍM POSLUCHAČŮM TAKY.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Věrka|Dobrý večer. Bouří bych nazvala vztah s mým expartnerem. Tam byla bouře stále. Téměř každý týden jsme stěhovali nábytek. To když jsem ho vždycky vyhodila. Samozřejmě jsme ho zase pak dávali zpátky ke mě. Ten vztah byl opravdu bouřlivý. Dnes mám hodného, klidného manžela. Hádky u nás nejsou vůbec. Takhle mi to konečně vyhovuje. Hezké sny všem posluchačům.
Eva z jižních Čech|Dobrý večer. Ani nevím, zda to byla bouře, ale byl příšerný vichr. Jednou byl takový vítr a liják, že padl smrk na dům, kde bydlím. Rána příšerná. Domu se zase tolik nestalo, protože je bytelný, stavěl ho můj pradědeček. Jen to odnesl okap, když se strom po pádu o něj opřel. Jindy jsem zase zažila bouřku na horách. Bylo to v únoru v Krkonoších. Do té doby jsem netušila, že bouřky mohou být i v zimě. Naštěstí jsme už byli v chalupě. Jo a také jindy opět doma, když hromy hřmí přímo nad hlavou, není žádný interval mezi bleskem a hromem. To je blesk, prásk, blesk, prásk. Tak jsem se modlila, aby už bouřka šla pryč. Všechny zdravím Eva
Jana Jirkov|Dobrý večer Borku a posluchači! No mně tedy zůstal strach z bouřek až do dospělosti! Pamatuji se na jednu bouřku, bylo to ještě za dob mých studií, já spěchala na vlak domů, šla jsem parkem a velmi pršelo, já jsem uklouzla po blátě a rozsypal se mi obsah tašky a já jsem se přitom také zašpinila. Ale jinak se mi naštěstí nic nestalo! Jinak jako malá, když jsem se bála bouřky, lezla jsem vždy pod stůl:) Srdečně zdravím všechny posluchače, Mirka, Pavla, Františka a všechna ta má děvčata.
Michal Sedlák z Myšlína|Dnešní téma mě vrací do gymnaziálních let, kdy jsem se zajímal o výtvarné umění. Vzpomínám na obraz Bouře. Dílo italského renesančního umělce Giorgiona je zajímavé tím, že význam postav a některých detailů zůstává zahalen tajemstvím. Jedná se o Adama a Evu? Představuje muž vojáka, nebo snad pastýře? Voják by však měl mít u sebe zbraň a pastýř by neměl na sobě tak okázalý plášť. Pod jeho postavou navíc restaurátoři objevili skicu nahé ženy. Jak si lze vysvětlit existenci budov v pozadí, které připomínají mešitu a minaret? Vzpomínám i na Rembrandtův obraz Bouře na moři Galilejském. Zobrazuje Ježíše a jeho učedníky plující na lodi v rozbouřených vodách. Rembrandt na loď namaloval i sám sebe, jak se jednou rukou drží lana a druhou za hlavu. Malíř zažil ve svém životě mnoho bouří. Tři z jeho čtyř dětí zemřely, zemřela i jeho žena, pak jeho matka, posléze zbankrotoval. Není divu, že se na obraze drží za hlavu. Kdo zažívá bouři, ať se drží a nepouští. Jako Rembrandt. To je můj vzkaz.
Bohumír, cesta vedoucí peklem !| Před nějakým časem, jsem byl se svými syny na hubách. V hlubokém lese daleko od komunikace, nás chytla průtrž. Nemáte se kam schovat, blesky a hromy v jednom ohni. Chlapci se dostali dříve z lesa a já když jsem se vymotal ven, oni byli skrčeni pod stromem u silnice. Hned jsem je z pod stromu vyhnal , že to je nejhorší co mohli udělat. Do vesnice 3km daleko, mokří durch, ale zážitek na celý život. Po druhé se mi stalo doslova něco stejného, při cestě ze Šternberka do Rýmařova na motorce. Jel jsem vyřizovat papíry ohledně stavby rod. domu. Chytlo mě to 5km za Šternberkem, celých 20km a zpět v prudkém dešti. Musel jsem to vyřídit ale nepřeji to nikomu. Jak vidíte dojel jsem živ. Bylo by toho více , ale nejsem spisovatel. Zdravím vás přátelé z NL.