Čtvrtek: Partnerství v podzimu života - umíme spolu zestárnout?

Karel Sladký

Jak prožíváte soužití s vaším partnerem v důchodovém věku? Jaké to je, když se po letech strávených v práci a výchovou dětí ocitnete spolu v dennodenním kontaktu? Umíte si roky odpočinku společně užít, nebo zjišťujete, že "muž pochází z Marsu a žena z Venuše", že jsme každý, jak se říká, z jiné planety? Jak se vám daří vyrovnat se, z vašeho pohledu, s partnerovými nedostatky? Máte recept, jak si společné roky i po 40letém soužití užít?

Nedávno se v jednom magazínu objevilo zajímavé téma, které řešilo soužití manželů poté, co přestanou pracovat a odejdou do penze. Článek to nebyl optimistický, byl velmi realistický. Partneři se celý život těší , až budou mít čas pro sebe, budou cestovat, jezdit na chalupu, rozmazlovat vnoučátka... A realita pak mnohdy bývá úplně jiná - každý se chce věnovat něčemu jinému, a bývá velmi složité se domluvit. Měli bychom být také připraveni na to, že všechno, co nám na partnerovi vadí, bude "na stará kolena" ještě horší. Důležité je mít své koníčky mimo práci, neočekávat zázraky, být tolerantní a ochotný přistoupit na přání toho druhého. Jsou totiž páry, a není jich naštěstí málo, které si penzi ve dvou dokáží doopravdy užít. A já věřím, že se i tyto příběhy objeví v dnešní Noční lince.