Dálnice procházející Moravskou bránou vede ve stopách pravěkých stezek

Nejvyšším místem Moravské brány je Bečovská brána. Je to téměř neznatelné sedlo, které od sebe odděluje již zmíněnou nivu Bečvy a Odry. Nachází se mezi dvěma vrcholy – na jihovýchodě to jsou Stráže, které jsou s nadmořskou výškou 331 metrů součástí Podbeskydské pahorkatiny, a na severozápadě je to pak kóta Vrchy s nadmořskou výškou 465 metrů, na které stojí vysílač. Tento kopec však patří již k Oderským vrchům.

Měli bychom také připomenout, že sedlo je nejnižším místem evropského rozvodí u nás. Výška této linie zde dosahuje jen 316 metrů nad hladinou moře. Na západě teče říčka Ludina, která je přítokem Bečvy, a s ní její vody končí v Černém Moři. Naopak jen o pár set metrů východněji protékající potok Doubrava se vlévá do Odry a s jejími vodami plyne do dalekého Baltského moře. Zatímco na tomto nejnižším místě si rozvodí patrně nevšimneme, na odpočívadle u staré hlavní silnice z Hranic do Bělotína ho připomíná zajímavý betonový monument se slovy básníka Jana Skácela: „Podivuhodné místo, kde se rozcházejí vody a kde se rozděluje déšť.“

Vozová cesta mířící od Římského mostu k Bělotínu|foto: Miroslav Kobza

Moravskou bránou odjakživa chodila zvěř. A za ní pak i lidé

Právě příhodné podmínky vedly k tomu, že již od pravěku byla Moravská brána asi nejfrekventovanější dopravní tepnou mezi severem a jihem na našem území. Odpradávna tudy migrovala stáda zvěře a za nimi přicházeli i lidé. I proto je jedno z nejznámějších nalezišť existence lovců mamutů v Předmostí u Přerova – právě tam, v jeskyni Šipka u Štramberka, byly nalezeny pozůstatky neandrtálského člověka.

Už v těchto dobách vešla Moravská brána ve známost jako dobré místo pro průchod pohořími uzavírajícími jinak cestu napříč Evropou. Využívali ji také kupci, kteří obchodovali s jantarem, odtud její jméno Jantarová stezka. Právě tudy procházely také různé národy, dobyvatelé i prostí osadníci, kteří v dávných dobách migrovali Evropou.

Průchod Moravskou bránou střežil i hrad Helfštýn|foto: Miroslav Kobza

Na tradici těchto dávných stezek navázala i novější doba. Již ve středověku tudy vedly cesty spojující Moravu se Slezskem a na ně navazovaly i první vozové trasy. Z doby jejich budování patrně pochází Římský most, který překlenuje říčku Ludinu mezi Střítěží nad Ludinou a Hranicemi. Jeho jméno by sice evokovalo, že pochází již z římských dob, ale přestože datum jeho stavby není známo, odborníci jej kladou spíše do počátků 18. století. Na něj navazuje doposud znatelná vozová cesta mířící přes nejvyšší bod Moravské Brány do Bělotína.

Důležitou cestu měly chránit hrady

Díky komunikační důležitosti této oblasti vznikaly na úbočích Moravské brány hrady, které ji měly střežit. Kromě známého Helfštýna to byly i hrady Drahotuš, Starý Jičín či Štramberk. Bylo třeba chránit poutníky, ale také bránit se vojskům, která tudy procházela. Vzpomeňme Uhry, Tatary, Švédy, Napoleona, Pruská vojska či německý Wehrmacht.

V roce 1784 si uvědomily dopravní potenciál Moravské brány i úřady ve Vídni, a tak byla jedna z prvních císařských silnic vedena právě touto sníženinou. Ve 40. letech 19. století na ni navázala i železniční trať – Severní dráha císaře Ferdinanda. První vlak zde projel 1. května 1847. Dnes tudy vede trasa železničního koridoru.

Na dávnou obchodní stezku dnes navazuje i dálnice D1|foto: Miroslav Kobza

Zatím posledním dopravním propojením, protínajícím Moravskou bránu, je trasa dálnice D1 spojující Ostravu s Prahou, kterou mimochodem plánovali již architekti Třetí říše. Její obrovský most překonává také říčku Ludinu, a to jen pár metrů od místa, kde dodnes stojí kamenem zaklenutý Římský most.