Díky Aspergerovu syndromu jsem si muzikantskou cestu vydřel, říká František Nedvěd

Hudba do jejich rodiny vždy neodmyslitelně patřila. Každou sobotu a neděli muzicírovali. Doma měli několik kytar. „S bráchou jsme se o ně prali. Bylo mi asi šest, když jsem si začal jednu půjčovat. Nejdřív jsem brnkal bez akordů, pak to přišlo samo. Nikdo nás do ničeho nikdy nenutil. Byl jsem podporovanej tím, že se každý víkend u nás hrálo.“

Kytara byla jasná volba. Je samouk. „Noty neumím, to jde mimo mě. Všechno jsem si odposlouchal a je to o trénování. Jako dítě jsem si bral mandolínu a brnkal si s nahrávkami. Poslouchal jsem gospely a americký bluegrass. Člověk se to postupně naučí a na spoustu věcí si přijde sám.“

Koncerty jako poslání a improvizace

S úsměvem říká, že to, že je nositelem slavného jména, si dodnes neuvědomuje. „Tátu jsme odmala slýchali v rozhlase, vídali ho v televizi. Co se týče koncertů, je to pro mě poslání. Je to zodpovědnost, aby ty koncerty byly hezký a aby se lidi bavili.“

Na tátu vzpomíná s láskou. „Dělal věci s úctou, pokorou, zodpovědně. Podporoval mě, i když ta podpora nebyla úplná. Poradil mi, to ano, ale větší podporu měl brácha. Je to daný tím, že já mám Aspergerův syndrom a táta tu nemoc úplně nepochopil. Ale dnes jsem za to rád, že to tak bylo, protože jsem si tu muzikantskou cestu celou vydřel.“

Od podzimu 2023 vystupuje s kytaristou Danielem Krobem v programu Z Toronta až na Strahov, který mapuje nejkrásnější „Nedvědovky“ z období roku 1972 až 1996. „Někdy se koncert zvrtne a pokračuje dlouho po půlnoci. Je to hodně písniček a všechny musí zaznít. Když do toho přidáte ještě nějaké povídání, je z toho najednou čtyři až pět hodin. Všechny písničky, které táta zpíval, jsou mi blízké,“ vyznává se František Nedvěd.

Je svůj a na pódiu rád improvizuje. „Když mě něco napadne, hned to zrealizuju. Takže ani já ani spoluhráči netuší, jak ten koncert bude probíhat. Jirka Březík, s kterým jsme začali spolupracovat, je neuvěřitelnej bavič a do nějaké situace řekne vždycky vtip. Lidi se opravdu baví. Takhle to mám rád.“

Alex Mynářová a František Nedvěd|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

Srovnávají lidé koncerty jeho a jeho otce? Jakou muziku si rád pustí (nejen) v autě? Plánuje vydat zpěvník stejně jeho jako otec a strýc? Stalo se mu někdy, že si ho spletli s tátou? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.