Divadlo je běh na dlouhou trať, ale hrozně mě baví odezva diváků, říká Martin Stránský

„Převážilo asi to, že k divadlu v naší rodině bylo přece jen blíž. Máma sice dělala závodně gymnastiku a táta pinkal tenis a volejbal, ale taky mě vodil do jihlavského Horáckého divadla, kde hrál a šéfoval. Byl jsem typické herecké dítě, zhruba od jedenácti pobíhající po jevišti. Ovšem vážně jsem o herectví začal uvažovat až mnohem později, když mě táta vzal k ochotníkům, kde hráli všichni strejdové a tety. Díky divadlu měli myslím docela zajímavý život. A já taky.“

Přijímačky vyšly až napodruhé, a tak Martin strávil rok v jihlavském Horáckém divadle jako elév. DAMU absolvoval roku 1994 rolí Laca v Její pastorkyni. Od roku 1993 působí ve stálém angažmá v plzeňském Divadle J. K. Tyla, kde ztvárnil na desítky komediálních, psychologických, vážných nebo historických rolí. Dokonce předvedl svůj hudební talent v představení Šakalí léta. Odtancoval i odzpíval hlavní roli Bejbyho.

„Ještě když jsem byl na škole, dozvěděl jsem se, že v Plzni shánějí mladýho kluka, tak jsem je pozval na představení. Oni se přijeli podívat na jedno, pak se přijeli podívat na druhý a pak mi nabídli angažmá. Tak jsem přijel někdy v únoru. Vystoupil jsem na hlaváku, šel jsem po Americký a říkal jsem si ‚proboha, kam to lezeš? To je příšerný‘. Bylo to šedý, zaplivaný, hnusný město. Po cestě spousta různých existencí. Došel jsem do divadla, představení se mi líbilo a druhý den jsem podepisoval smlouvu. Šlo to fofrem.“

Čtěte také

Druhým divadelním domovem se Martinu Stránskému stalo pražské Divadlo pod Palmovkou, kde si jako host zahrál hlavní role ve velmi úspěšných představeních Přelet nad kukaččím hnízdem (Randle Patrick McMurphy), Cyrano z Bergeracu (Cyrano) a nyní exceluje v roli koktavého krále Jiřího VI. ve hře Králova řeč.

Hlas i tvář

Od roku 1996 se věnuje dabingu (ztvárnil hlavní role v seriálu MacGyver, Dr. House) a také se objevil v několika českých seriálech jako Ulice, Agentura Puzzle, Pojišťovna štěstí nebo Kriminálka Anděl. Jeho tvář můžete i z filmů a pohádek jako Anička s lískovými oříšky Peklo s princeznou, Pravidla lži, nebo Habermannův mlýn. V roce 2011 získal dvě prestižní Ceny Františka Filipovského za dabing. Jednu od odborné poroty a druhou od diváků.

Martin Stránský - Jíra (Peklo s princeznou)|foto: Vojtěch Resler / Bio Illusion

Od roku 1993 se také věnuje práci pro rozhlas. Účinkuje ve spoustě rozhlasových her, mezi jinými Ionescova Plešatá zpěvačka, Goetheho Spřízněni volbou nebo Páralovi Milenci a vrazi. Za četbu vzpomínek Maxe Kopfa Odpusťte, že žiju byl nominován na cenu Neviditelný herec 2002/2003. Namluvil také slavnostní znělky u příležitosti 85 let Českého rozhlasu.

„Nejvíc mě jako herce uspokojuje divadlo. Je to sice běh na dlouhou trať, protože nejdřív musíte 6-8 neděl zkoušet, ale mě na divadle hrozně baví odezva od lidí. To, že poznáte na hledišti, jestli jdou s vámi. Některé role jsou naprosto bezvadné v tom, že si vezmete hordu diváků a říkáte si ‚teď vám něco ukážu, teď vás ještě zavedu tam a ještě vás pošlu támhle‘. O tohle je ochuzený film a televize. Odezva je úplně jinde a hlavně konečný výsledek není až tak moc na mně, protože způsob, jakým je to sestříhané, není až tak v mých rukách. Dabing je bezvadný v tom, že si vyzkoušíte v krátkém časovém úseku zase někoho úplně jiného.“

Martin má rád společnost a rád se baví. A když chce být sám, hraje prý počítačové hry nebo si přečte nějakou dobrou knihu. U sportů vyhledává ty kolektivní a nejlépe se odreaguje při hokeji nebo squashi.