Dlouhá alej u Tachova měří kilometr. Dovede vás k minerálnímu Windischgratzovu prameni

Alej začíná kousek od historického centra Tachova a rovná jako přímka vede nedaleko řeky Mže. Obklopují ji jen říční zelené nivy. Poetické místo jako stvořené k procházce. Alej tvoří stromy různého stáří i druhu.

Od lip malolistých i velkolistých až po kaštany. Některé mohutné stromy, jejichž kmen neobepnou ani tři dospělí lidé, možná sázel ještě Josef Mikuláš Windischgratz. Další pak jeho následovníci a dnes lidé z Tachova.

Některé stromky jsou hodně mladé a dokazují péči o tuto zajímavou přírodní podívanou. Alej vás dovede až k Windischgratzovu prameni, pojmenovaném po slavném generálovi Alfrédovi. U altánu si můžete odpočinout a také se osvěžit. Nešlo to ale vždycky.

Lázeňskou konkurenci porazila příroda

Zdejší silně minerální pramen byl prý objeven mnohem dřív, než se začaly rodit dnes světoznámé Mariánské Lázně. Generál Alfréd si tehdy nechal od opata kláštera v Teplé na Mariánskolázeňsku údajně zaplatit za příslib, že pramen zasype, a to se také stalo.

Windischgratzův pramen|foto: Pavel Halla

Po nějaké době si ale zdejší pramen našel novou cestu na povrch. Tou dobou už Mariánské Lázně kvetly a pramen nepředstavoval žádnou konkurenci pro zavedené a bohaté město vzdálené od Tachova skoro třicet kilometrů. Ještě do konce druhé světové války se voda z pramene využívala k léčebným účelům a pitným kúrám.

Specialitou byl zdejší bylinný likér zvaný Sauerbrunnliquere, jehož základ tvořila právě místní minerálka. Krátce po válce se tu ještě vyráběly limonády a sodovka. Renesanci zažívá zdejší pramen i dnes. Dá se opět pít jen tak a po převaření je prý z vody vynikající káva i čaj.

Poté, co se projdete prastarou alejí, zaposloucháte se do švitoření ptáků nad vámi v korunách stromů a postojíte u jejich majestátných kmenů, vám osvěžení u tachovské minerálky Windischgratzova pramene jistě přijde vhod.