Dominik Duka: Tento rok bude mým posledním ve funkci kardinála, už bych rád do důchodu

3. leden 2022
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dominik Duka

Před čtyřmi lety poslal papeži Františkovi svoji rezignaci. „Už přesluhuji a léta běží, přichází stáří se svými půvaby, člověku trvá vše dýl, hůř slyší,“ říká s nadhledem kardinál Dominik Duka. Co by si přál v roce 2022?

Vlastním jménem je Jaroslav Václav Duka. „Dominikem jsem se stal při vstupu do řádu, to jméno si nevybíráte, to je vám dáno.“ Rozhodnutí stát se knězem přišlo už ve 14 letech. Víra je pro něj určitý životní postoj.

Setkání s Václavem Havlem

Má za sebou bohatou minulost, v roce 1981 se dokonce ocitl za mřížemi ve věznici v Plzni na Borech. Dostal trest na 15 měsíců za pašování a šíření zahraniční literatury a nerespektování zákona o státním dozoru nad církvemi.

„Tady jsem se poprvé potkal s Václavem Havlem. Předával mi vietnamský čaj a borské poukázky na jídlo. Pak jsme společně navštěvovali šachový kroužek a jako politicko-náboženští vězni jsme se účastnili divadelních přenosů a nedělních kulturních programů.“

Podle něj má vězení svoje omezení, ale pokud se tady zrodí muklovské přátelství, trvá až do konce života bez ohledu na rozdílné názory nebo politické přesvědčení.

Co by si přál v roce 2022?

Rok 2021 se kvůli neustálým opatřením opět zařadil mezi ty náročné. „Myslím, že do roku 2022 nevstupujeme s velkou radostí kvůli covidu, víme, že i mezinárodní situace je vyostřená, je tu klimatická krize, ve spoustě prohlášení je spíš více přání než realizace,“ vyjmenovává důvody, které ovlivňují společnost.

Proto by si přál, aby rok 2022 byl svobodnější, abychom zase mohli obnovit kontakty. „Online porady to dlouhodobě není ono, někdy potřebujete i ty kuloární rozhovory. Přál bych si, abychom se mohli svobodněji navštěvovat a svobodněji plánovat. A ne plánovat, rušit a předělávat. Naše výkony jsou ani ne poloviční, ale práce je s tím dvakrát větší než v normálním životě.“

Dominik Duka

Vnímá, že společnost je rozdělená. „Já se domnívám, že na začátku jsme si sáhli na dno toho lepšího, co bylo v nás, a pak jsme byli unavení. A pak podlehli iluzi, že si s tím poradíme sami. Zapomněli jsme na přísloví: Lékař léčí, Bůh uzdravuje. Víme, že záleží na našem postoji – ten, kdo se bojí a je vystresovaný, je vždy více zranitelný.“ Připomíná, že i v důsledku únavy jsme zažili, že pacienti nezvládali svoje emoce, a proto bychom měli vyjádřit uznání přetíženému zdravotnímu personálu. „Měli bychom být pokorní a rozumní, zdraví si nikde nekoupíme a nikdo nám ho nedá.“

Jako pozitivum vyzdvihl, že nám covid ukázal, jak je důležité mít rodinu a přátele. „Karanténa v bytech je v 70 procentech nemožná. Bylo by dobré zachovávat vícegenerační rozměr rodiny, kde si pak můžeme víc vypomoci.“

Dominik Duka a Alex Mynářová při rozhovoru

Také pro něj osobně bude rok 2022 jiný. „Probíhá proces výběru mého nástupce. Takže tento rok bude mým posledním ve funkci kardinála. Už bych rád do důchodu,“ usmívá se.

Co vzkazuje lidem, kteří se povyšují nad lékaře? Co může společnost spojit? Byl někdy zamilovaný? A kdy poprvé uvěřil? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová