Dostal jsem radu z hudebního života: piš úsporně! Směje se skladatel filmové muziky Miroslav Vobořil

K jakému německému filmu to v současnosti skládáš muziku?
Je to film o zvířátkách z Afriky, z afrického prostředí na bázi disneyovského formátu. Tedy není to animovaný film, ale jsou to natočená zvířátka, jejich život a jsou jim tam vsunuty dialogy.

Jsou tam prý nádherné záběry africké přírody.
Nádherné, opravdu. Ty záběry mě hodně dostaly. Nejdříve jsem dělal takové hudební nástřely, až potom jsem dostal ten film jako takový a pak jsem už pracoval s obrazem.

Na hraní na varhany už nemám čas. Ale je to famózní nástroj, hodně je používám do svých projektů. Zvuk varhan se mi hodně líbí.
Miroslav Vobořil, muzikant

Jak to tedy je? Dopředu vytvoříš nějakou hudbu, nějaký motiv, a pak to dotváříš? Nebo dostaneš nejdříve film, tedy obrázky, a na základě toho skládáš hudbu?
Tomuto filmu předcházel film Malajka vypravuje. To byl tuším rok 2020 a tvůrcům vypadl hudební skladatel. Přes jeden profesní portál si mě našli a zkusili, jestli bych napsal nějaké téma. Napsal jsem to bez jakéhokoliv obrazu a ono se to ujalo, napsal jsem Malajku. Teď ve filmu Pambara je 25 tracků, v Malajce jich bylo 8, podstatně méně. Ale to nebyl celovečerní film. Na základě mé práce, která se jim líbila, mi dali i šanci pro Pambaru. Ale chtěli vidět nějaký nástřel, nějaký motiv. Tak jsem udělal motiv, chtěli motiv smutný. Odcházení, když zvířátka umírají. Lvi se odkloní od tlupy a jdou zemřít do ústraní. Strašně zajímavé to bylo.

Čtěte také

Vadim Petrov miluje pohádky. A stále fandí Krakonošovi, příkladu poctivosti a spravedlnosti

Říká se, že dobrá filmová muzika by vlastně vůbec neměla být pro diváka zaznamenatelná. Musí to souznít s obrázky a pak je to v pořádku. Nesmí z toho trčet.
Tohle jsem řešil s člověkem, který mi dal hodně do hudebního a skladatelského života, a to byl Vadim Petrov. S ním jsem řešil ještě Malajku. On potom bohužel zemřel, ale stihl jsem mu ještě poslat první nástřely. A on mi radil, hele, tohle bych udělal trošku jinak. Docela hodně mne nasměroval a říkal, hlavně piš úsporně. Úsporně. Úsporně. Někde jsem četl, že skladatelé dávají hrozně moc kombinací a zvukových barev. Já to píšu poměrně jednoduše, ale aby to bylo výstižné. Třeba pro surikaty jsem tam dal flétnu. Tam si to vyloženě říkalo.

Kdy bude film hotový?
Teď jsem právě dostal e-mail od režiséra, v současné době se to míchá v Dolby Atmosu, to je 3D prostorový zvuk, dělá se to v Tübingenu. Trailer k filmu bude teď v červnu a koncem měsíce tisková konference ve švýcarské Basileji. Tam asi nepojedu, ale těším se moc, že si vychutnám premiéru. Ta bude v Berlíně 4. října.

Měl jsem soukromou učitelku z Trutnova, která měla skvělou metodou, nejen stupnice, ale také improvizace. A to tě posouvá dál.
Miroslav Vobořil, muzikant

Hraješ na klávesové nástroje, koncerty pořádáš, jsi kapelníkem skupiny Servis-Vokap, příležitostně také usedáš v kostele za varhany.
Tak to už není pravda. To už ne. Na to prostě už nemám čas. Ale varhany jsou famózní nástroj, hodně je používám i do svých projektů, protože zvuk varhan se mi hodně líbí.

Jak jsi se dostal vůbec k muzice? Od kolika let tě provází životem?
Od mých sedmi let. Táta pochází z Ostroměře a tam bylo takový staré, černé piano. Já jsem vždy šel nahoru brnkat, nic jsem neuměl, strašně mě to uchvátilo. Chtěl jsem se něco naučit, ale do lidušky mě tenkrát nevzali pro nedostatek talentu, jak jsem se dozvěděl. Takže mně v podstatě učila soukromě paní učitelka z Trutnova. Ta jela takovou skvělou metodou, nejen stupnice a etudy, ale i zábavnější muzika. A to tě baví a posouvá dál. Ta improvizace.

Čtěte také

Ticho je důležitou součástí hudby, vynořují se z něj myšlenky a nápady, říká skladatel Jan Jirásek

Ty máš za sebou spoustu zajímavé práce, filmy, videomappingy.
Videomappingy se Zdeňkou Čechovou, Betlémská odysea v Praze, projekce na Betlémskou kapli, to byla úžasná věc. Kuks musím také zmínit, ten mě obrovsky posunul. Dělal jsem všemožné projekty, dostal jsme třeba zakázku dopsat na ohňostroj, do pyro show, muziku po Miku Oldfieldovi. A docela se to povedlo. Dělal jsem projekt Memento mori, Pamatuj na smrt, dokonce to tenkrát namluvil pan Petr Pelzer. Ale ono to nebylo jen o tom ohňostroji, byl to kombinovaný pořad, mluvené slovo, myšlenka ctností a neřestí. A to mě strašně bavilo, protože některé literární texty jsem psal osobně i já.

Krásná práce.
Musím zmínit ještě jednu dost velkou záležitost, Doteky svobody, part jedna, part dvě, to byl rok 2019. Velký koncert, kde mě doprovázel komorní orchestr pod vedením Jaroslava Křováčka a zpívala paní Dagmar Pecková. Mělo to velký úspěch. A já si vyzkoušel, jak to vlastně zní s velkým orchestrem. Byli i filharmonici, třicetičlenný pěvecký sbor, fantastická věc.

Skvělý muzikant Miroslav Vobořil byl dnes naším hostem. Moc děkuji za rozhovor.