Dovolte květinám, ať mluví za vás. Co vyjadřuje růže nebo šeřík?

Hyacint – omlouvám se. Citronový list – proč mě trápíš? Azalka – dávej na sebe pozor. Květomluvou jste mohli kdysi vyjádřit pocity, pro které byste obtížně hledali slova. Nebo by jejich slovní vyjádření bylo v dané situaci společensky nepřijatelné. Tento druh komunikace vznikl ve starověkých harémech. Později se přenesl i do Evropy. Během let se význam některých květin změnil a na jiné se zapomnělo.

„U nás se květomluva rozvinula v dobách národního obrození,“ vypráví Petr Herynek, který o květomluvě připravil výstavu pro pražskou botanickou zahradu. „Tehdy to byla velice módní záležitost. Květináři museli znát, co která květina představuje, složením kytice vyjádřili něhu nebo náklonnost a dovedli v tom poradit.“

Čtěte také

Už předtím byly květiny znamením lásky a galantnosti, ale najednou dostaly nový rozměr. Ukrývaly dosud nevyřčená tajemství. Kytice z jednoho druhu květin nebyly do poloviny devatenáctého století běžnou záležitostí. A tak vznikal bohatý systém znaků, skoro tak komplikovaný jako cizí řeč.

Podle toho, jak se kombinovaly květiny, měnil se jejich význam. Básníci, skladatelé a malíři je ve svých dílech používali jako symbol. Mnoho obrazů květinových zátiší ze 17. století by bylo lépe srozumitelných, pokud bychom rozuměli květomluvě.

Pivoňky rozkvétají v květnu|foto: Jolana Nováková

Nejen druh květiny, ale i její naaranžování hrálo roli. Pozvání na schůzku růžemi se sklopenými květy znamenalo, že dostaveníčko potrvá asi hodinu. Otočník s vanilkovou vůní napovídal, že si na schůzku máte vyhradit delší čas. I způsob uvázání stužky prozrazoval mnoho – pokud byla stužka například uvázaná směrem dolů, obsah celé výpovědi byl opačný.

Chcete i vy za sebe nechat mluvit květiny? Inspirujte se v naší fotogalerii.