Dřevěná zvonice ve Rtyni patří k nejcennějším u nás. Podobnou jinde nenajdete

„Říká se jí zvonice rtyňského typu, která je u nás opravdu ojedinělá. Je to polygonální stavba na zděném základě. Na osmiboké kamenné podezdívce stojí dřevěná zvonice ve tvaru komolého jehlanu s čtyřbokým krytým ochozem zvonového patra. Završuje ji štíhlá vysoká střecha, kterou pokrývají dřevěné šindele,“ popisuje památku správce rtyňského muzea Jaroslav Poláček.

Naši předkové přitom při její stavbě nepoužili jediný kovový spoj. Zvláštností jsou také tak zvané kluzné čepy. Na výšku měří zvonice 29,4 metru. Ovšem nepodařilo se dohledat, kdo ji navrhl.

„Naše zvonice sestává ze tří částí. Spodní, to je štenýřová část se štenýřem, hlavním stavebním prvkem, pak je tak zvané zvonové patro a následuje malá půda a střecha,“ popisuje Jaroslav Poláček.

Uvnitř zvonice jsou zavěšené tři zvony. Nejstarším je 159 kilogramů vážící zvon umíráček, kterému se také říká Mračník, ale prý i Jiří z Poděbrad. Zvonilo se na něj, když se blížila bouřka. Zdobí ho gotický nápis s letopočtem 1471. Na zvonici se ale dostal až v polovině 18. století. Byl pravděpodobně přemístěný ze starého kostela, který stával v centru obce u rychetské kapličky.

Zvonové patro ve rtyňské zvonici|foto: Vladislava Wildová

Druhému zvonu o váze 250 kilogramů se říká Poledník. Pochází z roku 1545. Třetí zvon váží 350 kilogramů a byl ulit v roce 1644. Místní ho pojmenovali Slavnostní. Jeho hlas se ozývá jen při mimořádných událostech a o svátcích. Okna umístěná nahoře ve zvonici nejsou určená k rozhlížení, ale slouží k tomu, aby se z nich hlasy zvonů nesly do dálky.

Zvonice ve Rtyni v Podkrkonoší se od roku 2014 opravuje, ale nic nebrání tomu, abyste si ji prohlédli z bezprostřední blízkosti. A také se od ní rozhlédli třeba do Krkonoš, na Černou horu. Při dobré viditelnosti uvidíte i Sněžku, očima sklouznete do Rtyňské kotliny včetně bývalé haldy dolu Zdeněk Nejedlý, kde je už dnes jen zalesněný kopec Čerťák. Po pravé straně jsou vidět Jestřebí hory.