Důležité je, aby lidé brali gastronomii jako součást kultury národa, říká jeden z nejlepších kuchařů světa Jan Horký
Šéfkuchař a gastronomický poradce Jan Horký patří mezi deset nejlepších kuchařů světa, ve francouzském Lyonu získal třetí místo v mezinárodní soutěži. Pyšní se také tím, že připravoval menu pro amerického prezidenta Baracka Obamu. Svoji práci miluje tak, že má na těle dokonce vytetované recepty. „Jsou to jídla, která jsem někdy pro někoho vařil a připomínají nějakou moji životní etapu,“ říká v pořadu Alex a host.
Známého šéfkuchaře k vaření přivedly babičky a prababička. „Je to možná takové klišé a říká to spousta kuchařů, ale ta chuť vařit vznikla v dětství, kdy kolem sebe cítíte vůně a chutnáte nějaké jídlo od někoho blízkého. Ve mně to vzbuzovalo hezké pocity a něco, co bych chtěl dělat a předávat dál. Chtěl jsem umět vařit a umět to hezky.“
Postupná cesta gastronomií
„To mě přimělo, abych studoval na pražské hotelové škole. Tam jsem měl možnost přičichnout k české gastronomii. Měl jsem nad sebou šikovné šéfkuchaře, takže mě to vaření i chytlo. Nebyl jsem hozený do kouta, kde bych někde loupal cibuli. Pak jsem se hned po škole podíval po světě a tam přičichnul k tomu, jak to funguje někde, kde oceňují kuchařské řemeslo.“
Svoji profesi miluje natolik, že má na těle dokonce vytetované recepty. „Nemám je vytetované proto, že bych je četl, ale jsou to jídla, která jsem někdy pro někoho vařil, nebo mi chutnala, často připomínají nějakou moji životní etapu.“
Úspěch v Lyonu
Jan Horký nedávno s kolegou uspěl ve francouzském Lyonu, kde získal třetí místo v mezinárodní soutěži. „Nutno říct, že už jsme tam byli poněkolikáté. A byli jsme hodně nervozní. Soutěž samotná trvá dva dny, ale nevidíte, co vaří ostatní, nevidíte jejich výrobky. Vybrat nejlepšího kuchaře na světě je samozřejmě hodně složité. Svoji roli hraje i všechno okolo – nápad, technologie, ekonomika. Přikládám taky velkou zásluhu tomu, že česká kuchyně je podobná té francouzské, oni jí taky ty ‚prasácké‘ věci,“ směje se.
„Kdybych nás měl srovnat s Francií, tak u nás lidé nekladou důraz na kvalitu surovin. Všechno se sice zlepšuje, ale když přijedete do Francie, tak ty suroviny jsou tam hezčí. U nás se všichni pořád soustředí na to koupit to nejlevnější. Kuchař ale potřebuje špičkové suroviny, aby uvařil dokonalé jídlo.“
„Myslím, že na českou gastronomii můžeme být hrdí, máme z čeho čerpat. Staré recepty z 1. republiky jsou vážné moc hezké. Byli tu hosti, kteří byli zvyklí na velkou gastronomii, pak se to nějak useklo a teď se to znovu objevuje. Máme hezké recepty, jen se s tím naučit víc pracovat. Důležité je, aby lidé brali gastronomii jako součást kultury národa.“
Menu pro Baracka Obamu
Jan Horký se může pyšnit i tím, že vařil pro amerického prezidenta Baracka Obamu. „Bylo mi asi dvacet šest, už přesně nevím. V té době jsem pracoval v hotelu InterContinental a dostali jsme s týmem kuchařů tuhle možnost. Nevytvářelo se pro něj nic speciálního, vybíral si čtyřchodové menu přímo z mého lístku. Přišel jsem k tomu vlastně jako slepý k houslím. Co se týče zpětné vazby, prý byli všichni nadmíru spokojení. To mi stačilo. Baracka Obamu jsme ale neviděli, doma mám jenom podepsané menu.“
Kromě kuchaře dělá v současné době i gastronomického poradce. „To je člověk, který něco umí a někomu radí. Na podzim jsem dělal šéfkuchaře jednoho hotelu, ale překlenulo se to v to, že mě oslovovalo čím dál víc lidí, že by chtěli naučit jejich lidi vařit. Tak teď je to asi půl roku, kdy jsem to začal dělat. Hodně mě to naplňuje, někdo musí předávat zkušenosti dál další generaci,“ dodává v pořadu Alex a host.
Co nerad vaří? A potřebuje k něčemu ještě recepty? Jaké to bylo vařit pro Baracka Obamu? Proč otálí s otevřením vlastní restaurace? Dozvíte se v záznamu pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
