Etrog není jen ovoce

Svátek Sukot připomíná Biblí popsané putování Židů pouští a zároveň jej provází vděčnost za plody podzimní sklizně. Na znamení toho se věřící modlí i se čtyřmi rostlinami: v pravé ruce se svazkem z palmové ratolesti, větvičky vrby a snítky myrty, v levé s etrogem.

Zatímco první tři rostliny dobře známe, o etrogu, citrusovém plodu podobném citrónu, se to většinou říct nedá. Botanicky se nazývá Citrus medica, ale jeho název se nejspíš nevztahuje k léčivosti, nýbrž k dávné představě o jeho původu z oblasti Médie na území dnešního Íránu. Během téměř 600 let trvání druhého jeruzalémského chrámu se etrog stal široce rozšířeným židovským symbolem, jehož vyobrazení se zachovala na historických mozaikách a mincích. Když pak Židé po porážce ve válce s Římany roku 70 ztratili státnost, pěstovali etrog v podnebně příhodných místech svého nejistého vyhnanství.

Slovo etrog v Bibli kupodivu nenajdeme. Píše se zde o „plodu krásného stromu“ a o tom, proč má být tímto plodem právě etrog, se zachovaly staré rabínské diskuse.

Podle jednoho vysvětlení se hebrejské slovo pro krásu hadar dá také vyložit jako „ten, který přebývá“ – tedy plod, který na stromě dlouho vydrží. A zde již židovská tradice umožňuje i hlubší výklad. Co je opravdu krásné, není jen přitažlivé na pohled, ale obstojí i v čase.

Jeden ze starých midrašů, tedy výkladových textů Tóry, pak význam etrogu posunul ještě dál. Podle něho má etrog chuť i vůni, a stává se tak obrazem člověka, v němž se spojuje studium Tóry a dobré skutky. Chuť a vůně zde již nejsou jen vlastností plodu, ale nabízejí metaforu, která odkazuje k židovské náboženské tradici. Jako takový je etrog při bohoslužbě i součástí zvláštního požehnání, je zahrnut do modlitebního rituálu.

Také proto se etrog v ortodoxním židovském prostředí pečlivě vybírá a najít ten pravý pro svátek Sukot je pro věřící vážná záležitost. Na trhu nejprve vybírají očima, potom jeden etrog z mnoha opatrně vezmou do ruky, obracejí jej ze všech stran proti světlu, zda snad není vyschlý nebo prasklý, a především věnují pozornost výstupku na květovém konci etrogu a stopce, která spojuje plod se stromem. Právě zde staré rabínské prameny jemně rozlišují, co je ještě drobná vada, a co již narušuje celistvost etrogu, což by ho učinilo nezpůsobilým k rituálnímu užití.

V tradičním židovském světě prostě etrog není obyčejným ovocem. Jeho pravým místem není jídelní stůl, ale synagoga při oslavě Svátku stanů Sukot.