Flašinet sloužil jako trafika vysloužilcům, dnes jde o srdcovou záležitost

15. říjen 2016

Flašinetáře dnes na ulici jen tak nepotkáte. V době Rakousko Uherska jste na ně ale mohli narazit celkem běžně. Vojáci, kteří bojovali za císaře pána, se často vraceli se zraněním. Zpět do války nemohli, ale bez ruky nebo nohy by se jen těžko uživili. Dostali proto flašinet a možnost si přivydělat pouliční hrou. Dnes bychom řekli, že flašinet sloužil jako trafika.

Člověk, který hrál na flašinet a měl vedle sebe klobouk na drobné, nebyl považován za žebráka, nikdo ho z ulice nevyhazoval. Bylo to zkrátka hudební povolání.

Ačkoliv jsou dnes nové poměry, stále se najde pár nadšenců, kteří flašinet mají a střeží ho jako oko v hlavě. Jednoho flašinetáře Martina Štěpánka můžete potkat na nejrůznějších lidových slavnostech po celé republice. Najdete ho na jarmarcích, poutích a jiných slavnostech, zkrátka všude tam, kde je veselo.

Jak funguje flašinet

Slovo flašinet pochází z francouzštiny a u nás ho známe i pod pěkným názvem kolovrátek. Je to přenositelný hudební stroj, který funguje podobně jako malé harmonium.

„Jsou tam měchy a mechanismus, který je pohání. Měchy vhání vzduch do zásobníku a z toho to jde do píšťal. Flašinety jsou poháněny válcem s hřebíčky nebo papírovým pásem. Hudba lze jen zrychlit nebo zpomalit. To, co tam někdo nadírkuje nebo nahřebíčkuje, hraje pořád dokola,“ vysvětluje princip hry na flašinet Martin Štěpánek.

Čtěte také

Československá encyklopedie z roku 1986 říká, že flašinet patří mezi automatofonické nástroje, reprodukující hudební skladby pomocí zvláštního mechanického zařízení (kovový válec s ostny, zvonky s kladívky, mechanismus se strunami či píšťalami) bez účasti interpreta.

Historie flašinetu

Flašinet pochází z východní Asie, kde je známý od 16. století. Do Evropy se rozšířil v 18. století a hrálo se na něj nejprve na zámcích. Oblíbily si ho vyšší společenské vrstvy. V 19. století se začaly vyrábět flašinety přenosné, které se používaly při různých lidových slavnostech. Nosily se na zádech a nástroj postupně zlidověl.

Flašinetář Martin Štěpánek na Betlémě v Hlinsku

„První flašinet u nás je z roku 1845 a pochází z Chrastavy. Ten můj je také velmi starý a také velmi těžký. Váží kolem šedesáti kilogramů. A po kočičích hlavách ve starobylých centrech měst se s ním pěkně nadřu. Přesto bych ho neprodal ani za milion. Sny se přece neprodávají,“ říká s úsměvem flašinetář Martin Štěpánek.

autor: jsl
Spustit audio