Forenzní psycholožka Ludmila Čírtková: Násilí nás fascinuje, dokud je daleko. Když se děje nám, bolí to

5. leden 2023

Ludmila Čírtková je nepřehlédnutelnou postavou české forenzní psychologie, policii pomáhá objasňovat závažnou trestnou činnost, je soudní znalkyní a působí také v Bílém kruhu bezpečí. „Tam mám pocit, že to, co dělám, má smysl. Podle mě je důležité pomoct lidem, aby se vrátili tam, kde byli před zločinem,“ říká v pořadu Alex a host.

Hned v úvodu rozhovoru vysvětluje Ludmila Čírtková, proč se lidé tak rádi dívají na kriminálky a proč je fascinuje zločin. „Násilí nás fascinuje do té doby, dokud se děje daleko. Fascinující je tedy spíš voyeursky. Sledovat utrpení na dálku nás nabuzuje, protože ty představy jsou mimo to, co si dovedeme vetknout do života, a tím pádem to člověka uvádí do stavu dynamického rozrušení. Současně se ale nic neděje a nepotřebuje energii pro odvrácení nebezpečí.“

Z fascinace do traumatizace

Zároveň dodává, že jakmile se něco stane nám, z fascinace se rázem stává traumatizace. „Násilí, které ublíží na těle nebo na duši, nám změní pohled na život. Najednou máme pocit, že život je prázdný, že nám nedává smysl, že tu pro nás není místo. Ztráta důvěry ve druhé lidi se projevuje na každém kroku.“

Jak sama říká, někteří potřebují po traumatizaci odbornou pomoc, jiní to zvládnou spontánně sami. „Nabízí se, že ten, kdo to zvládne sám, musí být svým způsobem odolnější. Známe životní příběhy, kdy se podaří těžce týranému dítěti v dospělosti nastoupit na správnou linku a plní dobře roli partnera nebo i rodiče. Takové schopnosti říkáme resilience a dodnes nevíme přesně, z čeho se skládá, abychom ji mohli podporovat. K resilienci je ale určitě zapotřebí pomoc a podpora v blízkém okolí.“

Následky traumatizace v dětství

Co se týče samotných trestných činů, tak se podle forenzní psycholožky může role oběti a role pachatele střídat. „Jsou trestné činy na pokračování, kde v jednom dílu může být pachatel muž a ve druhém se to může obrátit a násilí může vycházet ze ženy. Také je důležité říct, že kdo je v dětství traumatizován, tak má větší pravděpodobnost, že bude v dospělosti inklinovat k jednomu nebo druhému pólu. I proto apelujeme na to, že domácí násilí mezi rodiči je velký problém.“

„Dále se můžeme setkat s falešnými oběťmi, to jsou takové, které ví, že říkají něco, co se nestalo, takže lžou. Proti tomu existují nepravé oběti, které říkají to, co si myslí, že se stalo. Něco zažili a vykládají si to jako velké utrpení, a tudíž trestný čin, ačkoliv to trestný čin není.“

Ludmila Čírtková také zmiňuje zajímavý fenomén, kterému se říká pseudovzpomínky. „To jsou vzpomínky na události, které se nestaly, ale bolí jako pravé. V paměti si dovedeme vykonstruovat událost, kterou obracíme v naší paměti a pak už nerozlišíme, jestli jsme si jí jenom představovali, nebo jestli se doopravdy stala.“

Křivá obvinění na pozadí rozpadu rodiny

Pro ni samotnou je nejtěžší odhalit křivé obvinění ze sexuálního zneužívání dítěte na pozadí rozpadajícího se vztahu. „Statistiky studií v rámci Evropské unie ukazují, že jen malé procento těchto obvinění je skutečně pravdivé. Drtivá většina těchto matek si myslí, že když je muž opustil, tak je to padouch schopný všeho. Takhle si vykonstruují představu, že ubližoval i dítěti.“

Ludmila Čírtková a Alex Mynářová

Ačkoli se v práci setkává s nejrůznějšími hrůzami, domů si je nenosí. „To ani jinak nejde. Navíc, když případ skončí, tak mi ho přebarví zase nějaký jiný. A také – vedle znalecké činnosti působím jako dobrovolník v poradně Bílého kruhu bezpečí a tam mám pocit, že dělám to, co má smysl. Podle mě je důležité pomoct lidem, aby se vrátili tam, kde byli před zločinem,“ dodává v pořadu Alex a host.

Proč jsou lidé tak fascinovaní násilím? Jak hodnotí nedávnou tragédii v Krkonoších? Dá se takovým případům předejít? Sleduje ona sama kriminálky? Poslechněte si v záznamu pořadu Alex a host.