Fotbalisté Ivan Hašek a Vladimír Šmicer: Na hokej jsme přesedlali z několika důvodů

27. květen 2022
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ivan Hašek a Vladimír Šmicer

Zástupci dvou generací fotbalistů se stihli potkat i v reprezentaci. Ivan Hašek hrál ještě v roce 1994, Vladimír Šmicer nastoupil v roce 1993. „Vláďu jsem zaregistroval, ale neznal jsem ho osobně. To spíš jeho tchána, fotbalového matadora Láďu Vízka,“ usmívá se Ivan.

Oba mají za sebou obdivuhodné úspěchy. Ivan Hašek dal v ligových soutěžích přes 100 gólů a stal se vítězem ankety Fotbalista roku. „Na tyto mety jsem nedosáhl, ale mám zase nějaké úspěchy v zahraničí,“ říká Vladimír.

Ivan Hašek skončil v reprezentaci v roce 1994, o dva roky později ale přišlo Euro a Češi vybojovali stříbro. „To mě mrzelo, že jsem u toho nebyl. Na jeden zápas jsem přijel a viděl, že oni jsou prostě lepší a mladší. Ten čas se nedá zastavit, už jsem neměl takovou výkonnost,“ říká sebekriticky. Ne každý si to umí přiznat.

Po kariéře jsou stále aktivní

Ivan Hašek, Alex Mynářová a Vladimír Šmicer

Po ukončení aktivní hráčské kariéry zůstali u fotbalu, Vladimír se vrhnul i do podnikání. „Koupil jsem dva hotely v Mariánských Lázních, udržuju to a rozvíjím.“ Zkusil si i roli trenéra. „Když jsem skončil u reprezentace, tak Slavie potřebovala výpomoc. Půl roku jsem dělal asistenta, ale zrovna se nám nedařilo a já jsem asi moc hodnej. Přece jen musíte na ty hráče být občas pes.“ „Ale mohl by ses v tomto směru posunout, čekám, že si uděláš nějakou licenci,“ rýpe přátelsky Ivan.

Ivan Hašek jako trenér trochu kopíroval svoji hráčskou cestu – trénoval Spartu, pak šel do Štrasburku, následovalo Japonsko, poté Blízký východ. Jak se popasoval s odlišnou mentalitou? „Na to si člověk musí zvyknout. Ale všude je stejný to, že někdo chce pracovat, někdo ne, někdo má talent, někdo ne, ale mají něco tradičního, na co nemůžete šáhnout. V Egyptě jsou nejhorší ty vedra, hráči po zápase měli i o 7 kilo míň a potřebovali tři dny na to, aby se z toho dostali.“

Hokej můžou hrát i s bolavými koleny

Oba se shodují v případě videorozhodčího (VAR) a jeho využití ve fotbale. „Ano, je potřeba, ale v minimálních případech, ve vážných zaváháních. Přijde mi, že u nás je to trochu zneužívání, není to zatím používaný v módu, jak bych si to představoval,“ nešetří kritikou Vladimír. „Souhlasím, jsem pro VAR, ale používat rozumně.“

Čtěte také

Z fotbalu přesedlali na hokej, který je podle nich šetrnější k jejich opotřebovaným kolenům. „Chodíme hrát 3x týdně hokej, abychom nepřibírali a udržovali se. Po tom ledě se jen tak klouže,“ pochvaluje si Ivan, ale nahrál si na smeč a Vladimír vrací úder: „Tak někdo klouže a někdo bruslí,“ směje se. „Je pravda, že se krásně vypotíme a udržujeme tu partu z Eura 96 nebo MS 90. Už se nám tam protínají skoro tři generace hráčů.“

Hokejová utkání mají i dobročinný přesah. To, na jakou charitu výtěžek půjde, zaštituje organizátor a také bývalý fotbalový reprezentant Pavel Kuka.

Přesvědčil Ivan Vladimíra, aby šel přece jen trénovat? Co si myslí o nasazování zahraničních rozhodčích? Poslechněte si v pořadu Slavné dvojice.

autoři: Alexandra Mynářová , djo
Spustit audio

Související