Fotbalový klub s židovskou historií

23. květen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze

K předválečnému židovskému životu patřily u nás i četné sportovní kluby. K těm nejvýraznějším se řadilo fotbalové mužstvo DFC Prag. Od jeho založení uplyne tento pátek 125 let.

DFC je zkratkou německého názvu „německý fotbalový klub“, ale po pravdě se tím především odkazovalo k jazyku jeho židovských zakladatelů. K hráčům DFC také významně patřili ti, kteří vzešli z židovského prostředí, a nijak proto neudiví, že k DFC se hlásili i židovští sportovní fanoušci.

Svůj stadion měl klub v Praze na Císařské louce, ale brzy našel nový domov na Letné, kde ho od hřiště tradičního rivala Slavie dělil pouhý dřevěný plot. Stadion zvaný Belveder v místech, kde dnes stojí Národní zemědělské muzeum a Národní technické muzeum, měl dokonce krytou tribunu a pojal 18.000 diváků, což samo o sobě svědčí o oblibě klubu.

Na počátku 20. století patřil DFC k nejsilnějším mužstvům Evropy. Památný byl jeho postup do finále prvního německého mistrovství ve fotbale roku 1903, nemluvě o jeho dominanci v rámci Rakousko-Uherska. Bylo to v době, kdy se kluby v soutěžích sdružovaly podle národnostního určení, a tak tomu bylo ještě po vzniku Československa, i když později se DFC účastnil i nejvyšší československé ligy. Po tři roky v letech 1931–1933 byl amatérským mistrem republiky a jeho hráči reprezentovali československý národní tým.

Nástup nacismu v Německu a měnící se politická situace přinesly DFC existenční hrozbu. Klub s židovskými hráči i činovníky se distancoval od sudetoněmeckých aktivit proti Československu, což hned po okupaci vedlo k jeho zákazu. Některým z židovských hráčů se podařilo utéct do zahraničí, další byli deportováni do terezínského ghetta a odtud do táborů smrti v okupovaném Polsku.

Zde také zahynuli hráči DFC Fritz Taussig a Egon Reach. V Terezíně skončil v červenci 1943 i nejslavnější hráč DFC Paul Mahrer, ve 20. letech záložník československé reprezentace, účastník olympiády v Paříži v roce 1924. Ve svých více než 40 letech se účastnil takzvané terezínské ligy a na rozdíl od svých dvou bratrů, kteří byli zavražděni v Osvětimi, se v Terezíně dočkal osvobození. Se svou českou manželkou pak zbytek života prožil ve Spojených státech.

Jestliže si dnes fotbalový klub DFC Prag připomínáme, je to i vzpomínkou na dobu, kdy v Čechách a na Moravě byla výrazně přítomna židovská menšina. Ať už jejím jazykem byla čeština, němčina nebo jidiš, ať se řadila k asimilantům nebo stoupencům sionismu, přispívala k bohatému životu země. Ví se o tom v umění, hospodářství, vědě. Třeba přidat i sport.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio