Gregoriánský chorál je živým pokladem západní civilizace
Na padesát posluchačů si přišlo v České Třebové vyslechnout přednášku Magistra Jana Lorence, který studoval hudební vědu na pařížské Sorboně - Ecole du choeur grégorien de Paris v letech 2010-2012. Tématem Křesťanské akademie byl tentokrát „Gregoriánský chorál – živý poklad západní civilizace.“
Celý projekt byl pojat spíše jako seminář. Posluchači se dozvěděli mnoho z historie gregoriánského chorálu až do současné doby a poslechli si několik zvukových ukázek.
První otázka na Mgr. Jana Lorence zněla „Co je gregoriánský chorál?“
„Je to především zpěv, který přináleží katolické bohoslužbě. Zpěv prodělal nějaký vývoj od počátku až do vrcholného středověku. Název gregoriánského chorálu opravdu pochází od papeže Řehoře (590-604), který sám sice neskládal chorály, ale z titulu své papežské funkce a učitele církve mu dal autoritu. Říká se, že papež Řehoř založil Scholu cantorum. To není pravda, ovšem na papežském dvoře byla skupina zpěváků, ta se ale nejmenovala Schola cantorum.
Gregoriánský chorál se dochoval díky notovaným středověkým rukopisům, které dnes už umíme číst. Dříve se předával pouze ústně, tzn. z učitele na žáka.
Proč říkáme živý? Živý je tam, kde se aktivně pěstuje. U nás je takových míst víc, např. katedrála svatého Víta, nebo v Brně to jsou dvě gregoriánské scholy. A pak je u nás ještě několik více či méně známých míst.“
A poslední otázka na Mgr. Jana Lorence byla, zda je ještě gregoriánský chorál aktuální.
„Myslím si, že ano. Hlavně všude tam, kde se pěstuje římskokatolická liturgie. Krom toho je gregoriánský chorál uváděn stále více i koncertně.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
