Harmoniky pro muzeum v Litovli na Olomoucku sbíral jeho zakladatel po celý život

20. únor 2015
Česko – země neznámá

Nenápadné vilky, na rohu Javoříčské ulice nedaleko centra Litovle na Olomoucku by si běžný turista nejspíš ani nevšiml, pokud by na ní nevisel velký poutač upozorňující, že právě v ní se nachází pozoruhodné muzeum harmonik. Kdo se nechá zlákat k návštěvě, patrně nevyjde z úžasu. Zakladatel muzea Jiří Sedláček věnoval harmonikám značnou část svého života a jeho sbírka je dnes opravdu unikátní.

„První heligonku mi rodiče koupili už v pěti letech a hned jsem se na ni naučil hrát. Jenže pak nebyly peníze, tak ji zase prodali. Následně jsem dostal akordeon. To sice byla úplně jiná harmonika, ale naši to tak nebrali. Tak jsem se naučil i na ni a tím byla moje vášeň nastartovaná,“ popisuje první setkání s osudnou láskou Jiří Sedláček.

Přestože se kromě hraní věnuje také opravám a renovacím harmonik, které kupuje na burzách, ve starožitnictvích či vyměňuje s ostatními sběrateli, nečekejte křehkého umělce. Jiří Sedláček je i ve svých letech chlap jako hora a není tedy žádným překvapením, že je absolventem strojní průmyslovky a kdysi dokonce jezdil na parních lokomotivách.

Muzeum harmonik v Litovli

Za léta sbírání se mu podařilo nashromáždit více než 230 harmonik a akordeonů různých typů a od různých výrobců. Kromě světové produkce pocházející z Itálie, Německa a dalších zemí však evidentně miluje zejména harmoniky vyrobené u nás. Čestné místo mají v jeho sbírce výrobky lounského Antonína Hlaváčka, který patřil k největším výrobcům heligonek u nás, přičemž velká část jeho produkce putovala i do zahraničí. Druhým významným výrobcem pak byl Josef Vavřín z České Třebové.

Kdy bylo muzeum založeno?

Samotné muzeum v Litovli vzniklo v roce 2011, kdy Sedláčkovi vyčlenili sbírce celé horní patro svého domu a sláva muzea se okamžitě roznesla do celého světa. Už rok po svém otevření získala expozice prestižní cenu za muzejní počin roku „Gloria Musaealis“. Agentura Dobrý den z Pelhřimova již dávno potvrdila muzejní sbírku harmonik jako největší v republice. Šlechetné jsou však i další záměry tvůrce harmonikové kolekce. Exponáty jsou zapsány v seznamu ministerstva kultury, a jak se Jiří Sedláček svěřil, hodlá všechny věnovat městu Litovel, aby byly stále k dispozici veřejnosti.

Klávesové chromatické harmoniky

Co muzeum obsahuje?

Sbírka harmonik je opravdu bohatá. Kromě již zmíněných heligonek v ní najdeme také jejich předchůdce, bandoneony a koncertiny. Nejstarší exponáty jsou staré více než 150 let. Další část je věnována akordeonům a klávesovým harmonikám. Nechybí ani unikáty jako knoflíkové akordeony či klávesové heligonky, takže chabé znalosti běžného návštěvníka brzy začnou vadnout před rozmanitostí exponátů. Pan Sedláček však každému, kdo má zájem, vysvětlí i ty nejjemnější nuance všech vystavených exponátů.

Další uníkát - harmonika s klarinetovými knoflíky

Součástí sbírky jsou i další hudební nástroje a při prohlídce se dozvíte také mnoho zajímavého o konstrukci harmonik. Podívat se do jejich útrob se vám hned tak někde nepodaří. Dostane se vám také zasvěceného výkladu na téma, proč patřila heligonka do každé správné venkovské hospody nebo proč se akordeonu říkalo „střeva“ či „zednické piano“.

A to ještě není všechno. Pokud máte o harmoniky opravdu zájem a jste navíc muzikální, můžete si s muzejníkem posedět a zazpívat lidovky, nebo se zaposlouchat do klasiky, kterou rád hraje na klávesové harmoniky. K tomu si dáte štamprli vynikající hanácké slivovice a pochopíte, proč je zdejší muzeum tak oblíbené.

<iframe src="https://www.google.com/maps/embed?pb=!1m18!1m12!1m3!1d824.1226874876842!2d17.0735085!3d49.704208400000006!2m3!1f0!2f0!3f0!3m2!1i1024!2i768!4f13.1!3m3!1m2!1s0x471240e1a1ebf5e5%3A0xdfe1e329b8e55701!2zSmF2b8WZw63EjXNrw6EgMzI4LzEsIDc4NCAwMSBMaXRvdmVs!5e1!3m2!1scs!2scz!4v1424428675528" width="610" height="450" frameborder="0" style="border:0"></iframe>
autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová