Herectví mi nechybí. Dal jsem výpověď a stal se šťastným bagristou, říká moderátor Filip Čapka
Už deset let moderuje televizní hobby magazín Polopatě. Díky pořadu se stal i šťastným bagristou. Původně je však herec, který má doma Cenu Thálie. Kde se v něm vzala touha malovat?
Filip Čapka vyrůstal v rodině se silnými hereckými kořeny. „Měl jsem sice možnost volby, ale snad od první vteřiny na světě jsem chtěl být herec. Moje první slovo bylo herec. Miloval jsem tu atmosféru, miloval jsem svého otce na divadle. A asi proto, že to ve mně začalo žít tak brzo, tak to ve mně brzo vyhořelo. Ale vůbec nelituji.“
Herectví si užil naplno, má za sebou nádherné role a spolupráci s takovými hereckými bardy, jako byl Jan Tříska nebo Karel Heřmánek. „Když jsem měl hrát na Letních shakespearovských slavnostech s Janem Třískou, hodně jsem se na to připravoval. Chtěl jsem být stoprocentní. A hned po první zkoušce mi Jan Tříska řekl krásný pochvalný slova, který mi daly naději, že to asi nedělám blbě,“ vzpomíná na jedno z jeho nejzásadnějších hereckých období.
Vyhoření a nalezení radosti v bagru
Postupně se ale radost z hraní v divadle vytrácela. V té době už moderoval pořad Polopatě a znal spoustu lidí z jiného oboru. „Něco ve mně cvaklo, v divadle jsem dal výpověď a jel za kamarádem. Chtěl jsem dělat nějaké podružné práce, ale on se zamyslel, vypracoval plán a posadil mě do bagru. V podstatě ze dne na den jsem se stal bagristou. Naučil jsem se spoustu věcí a byl jsem šťastnej jak blecha. Když něco dělám, tak to dělám na sto procent, protože v tom chci být nejlepší. Jedna paní, které jsme stavěli zahradu, mi řekla, že s tím bagrem úplně tančím.“
Každé povolání má své. „Víte, kolik je na světě bagristů, kteří by radši chtěli hrát divadlo? Herectví mi nechybí. Pokud se někde necítíte, praštěte do toho a běžte za tím, kam vás srdce táhne. Já šel za kamarádem a takhle se to vyvinulo.“
Za moderování hobby magazínu je vděčný. „Je to práce i zábava. Ten tým je stoprocentní. Umí fungovat v krizových situacích a umí se i bavit. Je mi ctí, že tam jsem.“
Jako malíř
Od covidové pandemie se úspěšně věnuje malování. Na svém kontě má řadu výstav a chystá další. „Netuším, kde se to vzalo. Zase to jeden den ve mně udělalo cvak a teď už mám ateliér. A děsně mě to baví. Je to můj svět a moje naplnění.“
Jeho obrazy se prodávají, jeden už je dokonce v Americe a jeden dělá radost v italské domácnosti. Od března se chystá turné po galeriích celé republiky. „Budeme tvořit díla přímo pro tuto příležitost.“
Jaký je jeho výtvarný styl? Hodí se mu kutilské znalosti i v osobním životě? Jaké období má na zahradě nejraději? Co je na herectví nejtěžší? Jak se u něj projevovalo vyhoření? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
