Historik Eduard Stehlík: Provokativní vysílání rozhlasu bylo spouštěčem Pražského povstání
V neděli jsme si připomněli konec druhé světové války v Evropě. Tomu ale předcházela řada dramatických událostí, včetně vyhlazení Lidic a Ležáků. Proč jsou Ležáky opomíjené a jakou roli sehrál rozhlas?
Válka v Evropě skončila oficiálně 8. května 1945 kapitulací Německa. V ulicích zavládla euforie, která byla spojená s informací, že Adolf Hitler spáchal sebevraždu. „Lidé oslavovali, ale nebyl to ještě úplný konec. Mnoho lidí si myslelo, že Němci už to vzdají, ale byla tu celá řada fanatických jednotek, které pořád bojovaly a kapitulaci si nepřiznaly. V hlavním městě byl ten závěr války nesmírně dramatický,“ potvrzuje vojenský historik a ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík. Tomu bohužel odpovídal i počet obětí. Během Pražského povstání od 5. do 9. května padlo na 3000 lidí.
Je sechs hodin
Důležitou roli sehrál rozhlas jako jediný nejaktuálnější informační prostředek tehdejší doby. O kapitulaci Německa se lidé v protektorátu dozvěděli právě z vysílání rozhlasu. Moderátor uvedl své vysílání českoněmecky: „Je sechs hodin.“ A lidé si začali všímat, že se něco děje. Rozhlas začal vysílat pouze česky, německá hlasatelka se už nedostala ke slovu. „Provokativní vysílání rozhlasu bylo jednoznačně spouštěčem povstání. Tenkrát to bylo klíčové, rozhlas podával nejaktuálnější informace a Němci si to uvědomovali. Tak udělali všechno pro to, aby rozhlas umlčeli.“
Eduard Stehlík potvrdil, že plány na osvobození rozhlasu byly připraveny už v dubnu. „Ano, s tím se počítalo. Obsazení rozhlasu byla naprosto zásadní věc. Bez spojení není velení a povstalci měli pečlivě připravené odpojení německých jednotek od telefonů. A to se podařilo. Uhájení rozhlasu a svobodného vysílání přispělo k vítězství povstání.“
U rozhlasu ale umírali i němečtí civilisté, na které vojáci SS omylem házeli granáty. „Řada z nich se snažila opustit české území, měli strach z pomsty. Jedna z nejznámějších fotografií z rohu Vinohradské a Balbínovy zachycuje skupinu zabitých německých civilistů, kteří se pokusili uprchnout z nějakého vinohradského bytu a někdo je připravil o život.“
Rekonstrukce bitvy o rozhlas >>
10. května je výročí smrti velitele obrany rozhlasu, kapitána Jaroslava Záruby. Byl jeden z těch, kteří rozhlasu přišli pomáhat hned 5. května. Bohužel 8. května byl zasažen německým ostřelovačem a zraněním o dva dny později podlehl. Je uvedený i na desce vedle vchodu do budovy Českého rozhlasu.
V Československu se konec války dlouho připomínal až 9. května, oslavy jsou ale namístě už 8. května. „My to předělávali po roce 1989 kvůli řekl bych oprávněnému přeorientování se na Západ. Kapitulace nacistického Německa byla podepsána 8. května před půlnocí, ale v Moskvě už bylo kvůli časovému posunu 9. května. Takže my se vrátili k tomu, kde jsme měli být od samého počátku,“ vysvětluje Eduard Stehlík.
Lidice a Ležáky jako Hitlerova pomsta
10. června uplyne 80 let od vyhlazení Lidic, které nechal Hitler srovnat se zemí jako pomstu za atentát na jeho nenahraditelného říšského protektora Reinharda Heydricha. O dva týdny později došlo i k vyhlazení Ležáků, o kterých se tolik nemluví. „Lidice byly první a v případě Ležáků si tehdejší PR mašinérie nacistického Německa dávala pozor. Vyhlazením Lidic chtěla šokovat a dotlačit někoho, aby prozradil, kdo uskutečnil atentát na Heydricha. Ale ohlas ve světě byl velmi negativní, takže jim došlo, že chlubit se válečnými zločiny není dobrá věc.“
Ležáky byly také podstatně menší, byla to osada, a vymazávala je i komunistická historie, protože měly aktivní spolupráci s odbojem ze Západu, a to po roce 1948 nebylo úplně ideální.“
Jaký podíl měla Rudá armáda na osvobození Prahy – dá se dobrat nějaké objektivní pravdy? Bylo nutné přinést na 3000 obětí Pražského povstání, nebylo lepší vyčkávat? Jak probíhal atentát na Reinharda Heydricha? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka