Hrůzy 2. světové války je třeba stále připomínat. Hlavně kvůli mladé generaci, říká David Tišer
Lidé po celém světě si 2. srpna připomněli Den romského holokaustu. Na pražském Náměstí míru proběhla pietní akce s názvem Leperiben: My nezapomínáme!
Večer k uctění památky obětí byl složen ze scénického vyprávění přeživšího pamětníka, hudby, která vznikla v koncentračním táboře a předčítání jmen obětí nacistické genocidy během 2. světové války.
„Každý rok čerpám z různých knih, do kterých lidé zaznamenávali své příběhy. Dnes jsme si mohli vyslechnout scénické vyprávění pana Daduče, které ztvárnil romský herec František Kudry. Dále jsme mohli vyslechnout písně, které se pojí s tématem 2. světové války,” říká ředitel pořádající organizace Ara Art David Tišer.
Podle Tišera je potřeba hrůzy 2. světové války připomínat zejména pro budoucí generace:
„Od války uběhlo 70 let. Mladá generace už o ní skoro nic neví. My ještě patříme ke generaci, které ještě prarodiče o něčem vyprávěli. Pro dnešní mladé lidi je ale toto téma velmi vzdálené.”
Připomínejme, co by se nemělo opakovat
Romský holokaust je podle Tišera stále ještě pomíjeným tématem:
„Co se vykoupily Lety, mluví se o tom víc, ale spíš s ohledem na Lety než k tématu. My tuto akci organizujeme potřetí a vidíme, že zájem lidí je rok od roku větší. Zúčastnilo se toho již mnoho osobností, lidí různých generací, chodí novináři, ale nedá se říct, že by byl zájem nějak přehnaný.”
Osobnosti veřejného života uctili památku romských obětí symbolickým čtením jmen z Knihy mrtvých. Kromě ústeckého místostarosty a laureáta Ceny Františka Kriegla Karla Kariky i herečka Anna Polívková:
„Podle mne je důležité připomínat to, co by se nemělo opakovat. Jakýkoliv druh fašismu je nesmírně nebezpečný. Obávám se nenávisti lidí, nechápu ji a vlastně pořád zkoumám, proč to v lidech pořád vzniká.”
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.