Hvězdárna v pražských Ďáblicích stojí už 60 let. Vznikla ze zbytků prvního paneláku

Kostry obou kopulí hvězdárny ručně vyrobili šikovní řemeslníci dole v obci. Tahače vyvezly kopule na kopec a autojeřáb je usadil na jejich místa.

První část hvězdárny začala fungovat 3. listopadu 1956. Součástí budovy byla kopule o průměru více než 5 metrů, přednáškový sál, fotokomora a knihovna. Do tří let přibyla kancelář, západní kopule a prosklená spojovací chodba. V roce 1970 byla pár metrů od hlavní budovy postavena třetí kopule.

V roce 1968 se hvězdárna Ďáblice stala součástí Štefánikovy hvězdárny na Petříně a v roce 1979 se obě hvězdárny sloučily s planetáriem ve Stromovce.

Úplnou novinkou ďáblické hvězdárny je systém bezbariérového astronomického pozorování, díky čemuž umožňuje jako jedna z mála na světě přímé astronomické pozorování velkým dalekohledem i lidem s handicapem.

Novinkou je bezbariérové pozorování, plošina dopraví vozíčkáře až k velkému dalekohledu|foto: Jolana Nováková

„Plošina dopraví vozíčkáře až k dalekohledu a díky vylepšeným prvkům původního dalekohledu umožní pozorování oblohy i z invalidního vozíku bez nutnosti pohybu,“ vysvětluje Jan Šifner, zástupce ředitele Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy.

Hvězdárna nabízí denní i noční astronomické pozorování pro veřejnost, astronomické, cestopisné a kosmonautické přednášky, individuální a také odborné astronomické pozorování, programy pro školy nebo stálou astronomickou výstavu. Pro žáky prvního stupně ZŠ tu funguje astronomický kroužek.

V těsném sousedství hvězdárny se nachází místo takzvaného dalekého rozhledu, vybavené směrovou růžicí a malým dalekohledem. Při dobré viditelnosti je odsud možné vidět dokonce i pohraniční hory: Krušné, Jizerské a Krkonoše.