I zimní výlet na zříceninu hradu Helfenburku nad Úštěkem má své kouzlo. Musíte ale hluboko do lesů

23. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Hrad Helfenburk u Úštěka

Nad Úštěkem na Litoměřicku na severu Čech se hluboko v lesích u Ptačího dolu ukrývá zřícenina hradu Helfenburku, o kterou se nadšeně už mnoho let stará spolek Hrádek. Opravují, konzervují, ale také tu mají hezké zázemí, jakýsi srub na nádvoří, ve kterém se dá zatopit a kde se dá i přespat. K hradu se dá dojít po značené turistické cestě z Úštěka nebo z parkoviště Ostré nad Úštěkem.

Hrad Helfenburk vznikl přibližně v letech 1320 až 1350. Bylo to drobné sídlo typické pro zdejší kraj, upravené z pískovcového bloku dřevěným opevněním. Jan Očko z Vlašimi přistavěl vnitřní část hradu. Vystavena byla kamenná věž a příhrádek, oddělený mohutnou hradbou, a také brána. Cesta byla spuštěna na dnešní úroveň.

Hrad Helfenburk u Úštěka

Po Janu Očkovi z Vlašimi přišel Jan z Jenštejna a přestavěl hrad do dnešní podoby. Hrad s mohutnou obytnou hranolovou věží se sice nedal ubránit, ale na druhou stranu se díky své poloze, utopené v hlubokých lesích, dochoval do dnešních dnů.

Z novodobé historie hradu můžeme zmínit německého průmyslníka Schrolla, který nechal věž romanticky přestavět. Zemřel v roce 1912 a jeho potomci už neměli o hrad zájem. Po roce 1945 přešel podle Benešových dekretů na město Úštěk. To ale nemělo prostředky na jeho údržbu. V 60. letech byl tedy hrad zcela zarostlý lesem. Parta lidí, kteří si říkali Roveři, udržovali hrad do roku 1972. Dnes se o Helfenburk stará obecně prospěšná společnost HRÁDEK.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová