Jak v EU měřit antisemitismus? Jak překonat přenášené trauma? Jací byli židovští podnikatelé u nás?

V boji proti antisemitismu jsou klíčové vzdělávací programy, říká Kraus

Osm desítek let po konci šoa by nikdo nečekal, že heslo „nikdy více“ bude tak aktuální jako dnes. Od pandemie COVIDu-19 a událostí 7. října narůstá antisemitismus na celém světě. Problém je, že v Evropské unii neexistuje jednotná metodologie, jak protižidovskou nenávist monitorovat. To chce změnit projekt ENMA, Evropská síť pro monitorování antisemitismu. Díky němu Federace židovských obcí uspořádala diskusi v Maiselově synagoze, které se zúčastnili odborníci z několika evropských zemí. Jedním z nich byl ředitel Institutu Terezínské iniciativy Tomáš Kraus.

„My jsme v České republice vyvinuli nějakou metodologii. A snažíme se ji zkoordinovat tak, abychom mohli výsledky porovnávat,“ říká Kraus a pokračuje: „Jednak používáme veřejné otevřené zdroje, ale zároveň dáváme respondentům možnost, aby hlásili jednotlivé incidenty. To je metodologie, která se nám osvědčila už mnoho let. Ale teď jde ještě o to, abychom nějakým způsobem zkoordinovali minimálně ve střední Evropě právě tyto jevy, abychom je dokázali porovnat.“

„Nicméně chci zdůraznit jednu věc. Nejde ani tak o ten monitoring jako takový. Samozřejmě je to velice důležité, abychom měli výsledky, ze kterých budeme vycházet. Ale cílem tohoto celkového snažení je, abychom těmto jevům zabránili. A zabránit jim můžeme mimo jiné vzdělávacími programy. A tam bude velmi důležité koordinovat právě i tuto věc, protože vzdělávací programy jsou naprosto klíčové,“ dodává ředitel institutu Terezínské iniciativy Tomáš Kraus.

Jak konkrétně tedy chce Evropská unie spolupráci více zemí zkoordinovat? Poslechněte si celý rozhovor s Tomášem Krausem.

Jak uzdravit minulost

Každý z nás má jinou rodinnou historii. Lidé s židovskými kořeny ale mají vždy jedno společné – totiž zkušenost s holokaustem. Ta se navíc netýká jen přímých přeživších. Trauma se přenáší i na jejich děti a vnuky. Právě proto existují už řadu let speciální seberozvojové skupiny pro lidi s židovskými kořeny. Kromě rodinné historie se na nich ale řeší i současná témata. Skupiny vedou zkušení psychoterapeuti Rafael institutu. Jednou z nich je i Michaela Hapalová. Natáčela s ní Klára Staňková.

„Vycházela jsem z myšlenky, že je tady generace, která dostala do vínku příběh, který nebyl vypovězen, a že je to velmi specifický příběh identity, tradice a kultury. A zároveň je opředený traumatem holokaustu, a tak potřebuje určitou svou intimitu lidí, kteří mají tyto kořeny a můžou mít dostatek důvěry a bezpečí, aby mohli v kruhu lidí o tomto tématu mluvit, o kterém se tady padesát let nemluvilo,“ vysvětluje Hapalová.

O skupinu má zájem především druhá generace po holokaustu. Jedním z hlavních cílů seberozvojové skupiny je, aby lidé s židovskými kořeny mohli svá rodinná traumata zpracovat a nepřenášeli je do dalších generací.

„Když se to téma zpracuje, když se o něm mluví, když se odpláče, když se odtruchlí, když se odhněvá v duši, tak tehdy se nemusí tolik přenášet na další generaci,“ dodává Hapalová.

Jak se na skupinách pracuje s tělem? Jak funguje skupina, která je online? A kdo všechno se do ní může přihlásit? Poslechněte si celý rozhovor s psychoterapeutkou Michaelou Hapalovou.

Jak změnili židovští podnikatelé Československo první republiky

Rozvoj průmyslu za první republiky by byl nemyslitelný bez lidí, jako byl továrník Emil Kolben, nebo světoznámý výrobce patentek Jindřich Waldes. V povědomí je ale stále i Baťův velký konkurent Popper, nebo pražští železáři Bondyové. Knihu o osudech českých židovských podnikatelských rodin s názvem Podnikání pod Davidovou hvězdou nedávno vydal spisovatel, scenárista a publicista Pavel Kosatík. Terezie Jirásková s ním natáčela v jeho domácí pracovně.

„Základ té knihy podle mě je v tom snažit se ukázat ten pozitivní význam židovských podnikatelů, který mě, i když jsem o tom předem něco věděl, zaskočil velmi příjemně, vlastně až šokoval tou jejich neskutečnou energií, tou podnikavostí,“ říká Kosatík a dál doplňuje, že obzvlášť ho zaujal příběh továrníka Emila Kolbena, a to zejména jeho chování.

„My jsme našli neznámé korespondence, které senzačním způsobem přibližují, jak on firmu, která se tehdy ještě zdaleka jmenovala ČKD, v roce 1896 zakládal. On začínal v Americe u Edisona, kde se vyučil, začal zavádět do Evropy střídavý proud, ale musel to dělat tajně, protože byl dlouho zaměstnán u jiné švýcarské firmy. Takže on ten pražský podnik zakládal na dálku, korespondenčně, díky tomu se ta korespondence dochovala,“ říká Kosatík.

A dál zmiňuje, že ho překvapilo i sociální myšlení těchto podnikatelů, kteří podporovali české židovské vlastenectví. Většina z nich ale hlavně pomáhala svým zaměstnancům. Jak? A našel Pavel Kosatík v těchto příbězích a v historických pramenech i nějaký škraloup?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.