Jak Židé pomáhají postiženým pandemií, neortodoxní konverze v Izraeli a antisemitismus v obrazech

14. březen 2021

Jak se čeští Židé vyrovnávají s důsledky pandemie koronaviru? Jak potěšil izraelský nejvyšší soud reformní Židy? A co mají společného Židé s obrázky prasnice?

Federace židovských obcí pomáhá sociálně slabým

Současná pandemie změnila naše životy k nepoznání. Při sledování filmů se chvílemi divíme, že postavy nenosí na veřejnosti respirátory, děti dokonce nasazují roušky i svým plyšákům. Situace dopadá snad nejtíživěji na ty, kteří se kvůli protikoronavirovým opatřením ocitli ve finanční tísni. Již několik měsíců jim podává pomocnou ruku Federace židovských obcí v České republice. Jak se to děje, zjišťovala Daniela Brůhová.

„Pomoc přichází od organizace Jewish Distribution Committee, která existuje od roku 1914 a snaží se pomáhat Židům na celém světě,“ říká předseda Federace židovských obcí Petr Papoušek a pokračuje: „Ta současná pomoc je určena pro fyzické osoby, které jsou na tom velice špatně. Od června 2020 jsme skrze JDC schopni pomáhat rodinám i jednotlivcům, kteří v důsledku finančních nesnází, způsobených covidovou krizí, například ztratili zaměstnání. Podpořili jsme asi 25 rodin, a tato částka se vyšplhala až na 16.000 dolarů dohromady.“

Současná doba není pro české Židy lehká a Petr Papoušek ani v blízké budoucnosti nečeká výraznou změnu k lepšímu: „Velká část prostředků plynula z turistického ruchu a všech dalších hospodářských aktivit, které jsou na turistický ruch navázané. Toto skončilo před rokem a je v nedohlednu, kdy se to vrátí alespoň do nějaké podoby, která bude zajišťovat přežití.  Problém je, že některé organizace, jako je Židovské muzeum v Praze a další, nebyly schopné dosáhnout na státní pomoc, a tím je situace horší,“ uzavírá Petr Papoušek.

Izraelský nejvyšší soud potěšil reformní Židy

Budova jeruzalémského nejvyššího soudu tak trochu vypadá jako chrám. Teď tento soud vynesl přelomové rozhodnutí právě v jedné náboženské otázce. Týká se konverzí, které provádějí reformní a konzervativní rabíni v Izraeli. O tom, proč je to důležité, hovoří Jan Fingerland.

„Konverze k judaismu, které provedli neortodoxní rabíni v Izraeli, má podle rozhodnutí nejvyššího soudu vyšší platnost než dosud. I když se rozsudek přímo týká jen pár desítek lidí ročně, má velký symbolický dosah – podle jedněch jde o skvělou věc, podle jiných je to skandál, který poškodí židovství,“ říká Fingerland.

„Rozsudek se týká toho, zda bude izraelský stát konvertity uznávat podle mnohem méně přísného zákona o právu na návrat. Toto právo mají lidé s alespoň jedním židovským prarodičem, nebo konvertité, nyní tedy nově i ti, kteří byli konvertovaní neortodoxními rabíny přímo v Izraeli,“ vysvětluje Fingerland.

Věc má značný symbolický význam. „Například v boji o to, kdo vlastně může provádět v Izraeli konverze. Státem uznaný ortodoxní rabinát se snaží udržet si tuto pravomoc v rukou, nejen proti neortodoxním rabínům, ale i jiným ortodoxním nebo ultraortodoxním organizacím. Neortodoxní směry vlastně získaly od státu vyšší uznání, než dosud,“ upozorňuje Jan Fingerland.

Celá věc má ještě mezinárodní rozměr. „V Izraeli jsou neortodoxní směry málo zastoupeny, ale mimo něj, zejména v USA, naopak hrají silnou úlohu. Nedostatečné uznání pro reformní a konzervativní konverze ze strany izraelského státu vyvolávalo mezi dvěma největšími židovskými komunitami světa – tou v Izraeli, a tou v Severní Americe – velké napětí,“ uzavírá Jan Fingerland.

Obrazy nenávisti

Nahrbený malý muž s obrovským nosem, dlouhými pejzy a plnými měšci zlaťáků. Anebo Židé, které svým mlékem krmí prasnice. Tak se v minulosti zobrazovali Židé v karikaturách, ale třeba i na pohlednicích. Právě na vizuální projevy nenávisti k Židům se soustředí nová kniha, kterou vydal Ústav dějin umění Akademie věd České republiky. S její editorkou, historičkou umění Evou Janáčovou, natáčela Leona Matušková.

Ačkoli se autoři zabývají širokým obdobím od středověku až po současnost, je vidět, že protižidovské stereotypy se napříč dějinami stále opakují. Kniha například rozebírá téma protižidovských kreslených vtipů nebo vyloženě antisemitské karikatury. Určit hranici, kde vtip přechází do urážky a výzvy k násilí není vždy snadné.

„Hranice je doopravdy velmi křehká,“ říká Eva Janáčová. „Je to plynulý přechod do stereotypních zobrazení Židů, až po takové jasně formulované útoky s cílem eskalovat násilí vůči Židům. A to se liší artefakt od artefaktu. Ale prostě základ je to, že Židé jsou bráni jako něco cizího.“

Jedna z kapitol se vrací do středověku a připomíná téma zpodobnění tzv. židovské prasnice. Nenávistný motiv Židů kojených prasnicí se v Čechách poprvé objevil na konci 13. století na konzole kostela sv. Bartoloměje v Kolíně.

„Co mě osobně asi zaujalo asi nejvíc, je současný vizuální antisemitismus u nás. Antisemitismus je tady na vzestupu, jak ten textuální, politický, tak ten vizuální. Je velmi tristní to, že když je zrovna turistická sezóna v Praze a není období covidu, tak můžete koupit třeba ve Starém Městě různé židovské figurky, které využívají ty negativní stereotypy Židů. Zobrazují Židy s důrazem na peníze a tyhle negativní vlastnosti,“ upozorňuje Eva Janáčová.

Magazín o židovském životě moderuje Tomáš Töpfer.

autoři: Leo Pavlát , Tvůrčí skupina publicistiky - náboženské vysílání , Noemi Fingerlandová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.