Jihlavou vedla už v 18. století česko-moravská hranice. Hraniční kameny stojí dodnes

Díky striktnímu dělení lidé nejenom věděli, kde právě jsou. Ještě důležitější bylo určení, co má kdo platit. „Umístění hraničních kamenů souvisí se sporem reprezentace Moravy a Čech o vedení hranice mezi zeměmi v první polovině 18. století,“ vysvětluje historik jihlavského Muzea Vysočiny Radim Gonda. Tehdy šlo o to, kdo zaplatí opravu hlavní vídeňské zemské cesty, která spojovala Vídeň a Prahu. Česká zemská reprezentace tvrdila, že hranice leží víc směrem k Čechám, aby Morava musela platit větší část opravy. Bylo tedy nutné určit hranici přesně.

Dodnes tak stojí v Jihlavě čtyři hraniční kameny, které tehdy vyrobil kameník Václav Morávek z Polné. První stojí na začátku Polenské ulice, jen kousek pod kostelíkem Svatého Jana Křtitele. „Je to místo, kde vedla původní cesta z Dřevěných mlýnů směrem k Vídeňské zemské cestě,“ vysvětluje Radim Gonda.

Druhý kámen najdete u nákupního centra na křižovatce ulic Sokolovská a Jiřího z Poděbrad, třetí pak u dřevozpracujícího podniku v jihlavské průmyslové zóně. „Ten stál původně v místě parkoviště o několik metrů jinde,“ doplňuje historik. Poslední kámen se nachází také v průmyslové zóně, v podstatě na okraji města směrem k obci Heroltice. Procházka od prvního kamene k poslednímu je dlouhá tři a půl kilometru.

Směrem k české straně je na všech kamenech vytesaný lev|foto: Irena Šarounová

Všechny hraniční kameny jsou stejné. Měří necelých pět metrů a mají tvar komolého jehlanu. Směrem na českou stranu je na nich vytesaný lev, na moravské straně je vyobrazená orlice. Nápisy v podstatě popisují účel hraničníků a zahrnují i jméno císařovny Marie Terezie, která o nich také rozhodovala.